Přeposílači, sdíleči a lajkovači

Na jednu stranu mě internet láká tím, že si tam mohu cokoliv vyhledat, najít a také psát či diskutovat. Píšu blogy a upravuju si weby, diskutuji v podstatě už jen na Blogosvětě, na svých stránkách jsem kontaktní formulář zrušil, protože mi nabízeli jen samé "SEO" (zvýšení dosahu nejspíš formou "nechci slevu zadarmo").

Na druhou stranu mě virtuální svět sociálních sítí spíše odrazuje. Potvrdil jsem si to svým nedávným "znovuvstoupením" na Facebook a také účastí ve WA skupině k pohádkovému lesu. Tam během jednoho týdne mi přišlo tolik zpráv, jako nikdy předtím. Zejména záplava fotek, videí a smajlíků, to vše v rychlém sledu online. Na tom fejsu moc nekominukuju, ani nepřeposílám, nelajkuju. Mám tam cca 50 přátel, které znám osobně a už to nechci moc rozšiřovat. Chodím tam jednou za "uherský" týden a občas tam něco napíšu.

Nedovedu si představit, že bych tam byl online a měl třeba 400 "přátel". Ti všichni mají narozeniny a svátek. Jenom všem popřát a pak, když budu mít svátek či narozeniny já, tak odpovídat? Nepředstavitelná zátěž pro mozek, to bych se z toho zbláznil a nedělal nic jiného. Navíc většinou přeji osobně či zavolám, a to jen nejbližším.

Když nepopřeju a neodpovím, jsem pak za "arogantního asociála". Asi i v případě, když nereaguji na zaslané video, které jsem třeba viděl dříve jinde, nebo mě vůbec nezajímá. Protože jsem ho dále nesdílel a ani nekomentoval, nejlépe nějakým tím smajlíkem či lajkem.

Pokud nemám potřebu tohle dělat, nemám potřebu tam ani být přítomen. Zpěv kosa po ránu či večer je pro mě mnohem důležitější. Jistě, jsou tam pěkné fotky, srandovní videa, když tam jsem a zaujme mě to, občas se podívám. Ale "politické virtuální boje" už nebojuji, považuji to za zbytečnou ztrátu času a energie.

Už neřeším to, co nemohu přímo ovlivnit a necpu se tam, kde mě nechtějí. Resp. něco jsem si zkusil, buď to nějakým způsobem vyčpělo, přestalo mě to bavit, a tak jsem se posunul někam jinam. Zdá se, že se posouvám více k sobě a k přírodě. Stačím si sám se svou vnitřní svobodou.

A samozřejmě mám rád a respektuji své nejbližší. Manželku a děti. A s těmi se scházím fyzicky, komunikujeme spolu tváří v tvář.

Takže, sorry, virtuální sdíleč a lajkovač ze mě nebude, ani virtuální bojovník. Stačí mi to pozorovat, pod vousy se usmívat, psát si, jak chci, a hlavně žít tak, jak mi vyhovuje.

Vlastně mi hodně ubylo telefonních hovorů (osobních i služebních) a to samé mohu tvrdit o emailech. Všichni se někam přesunuli, nebo už je nezajímám. Asi jsem nesplnil jejich očekávání, ale já už je plnit moc nechci. Navíc na X (bývalý Twitter), Instagram a LinkedIn jsem ani nevstoupil. Co bych tam se svým přístupem asi dělal?

V práci a u počítače mě čím dál víc bolí zadek. Asi nějaké znamení shůry?