Přírodě důvěřuji

Ale důvěřuje i ona mně? Chci, aby mi důvěřovala a snažím se chovat k ní ohleduplně, ale jsem jen člověk, který má rád určité své pohodlí.

Který seká trávu, dává pokácet stromy, stříhá větve, pálí větve a trávu, produkuje odpad. Platí za pytle na komunální odpad, snaží se třídit odpad a ten rostlinný kompostuje. Do jezírka sype ekologickou chemii a vybírá vláknité řasy.

Vytrhává plevel, sází rostliny nakoupené v zahradnictví, zkrátka zahradničí. Chce to mít hezké. Tak si namlouvám, že mě příroda též důvěřuje a že mě bere takového jaký jsem.

A prostřednictvím rostlin a živočichů mi ukazuje svou přívětivou tvář. Snažím se spolutvořit s přírodou. Na chatě ani nemohu jinak. Stále chodím do práce, a tak jsme tam hlavně o víkendech a dovolených.

Sděluje mi něco příroda při letmých setkáních s ptáky, srnkami, veverkami, hady a obojživelníky? Nebo brouky, motýly, včelami? Jsou to setkání náhodná nebo chtěná? Chtěl se ten třpytivý ledňáček ukázat právě mě? A co čáp, který přelétl nad mou hlavou? O drozdech, kosech a špačcích, kteří vytahují larvy a žížaly z louky, aby nakrmili mladé, nemluvě.

Ptačí zpěv mi přináší radost a nevadí mi ani brzy ráno. Zkrátka mám možnost pozorovat ptáky. I v zimě na krmítku, někdy se mi ukáže i hnízdo, vidím i špačky nebo žluny zalétající do dutin stromů. Dvakrát jsem při likvidaci dočasné hromady přírodního odpadu a jejího převozu na kompost našel skryté slepýše, jednou jsem takto objevil hnízdo sršňů. Občas jsem pozoroval užovku obojkovou, žáby, ježka či netopýra. Některá blízká setkání se podařilo i zdokumentovat fotkou.

Nádherné jsou vážky, motýli, čmeláci a další hmyz. Máme tu rozličné rostliny. Na záhonech, na loukách (trávnících), vodní rostliny v jezírku. Výhodou květin je, že kvetou v různém období od brzkého jara do podzimu, a tak je to pokaždé, když tam přijedeme trochu jiné. Jinak barevné i voňavé. Prostě nádhera. Odměna krásou.

Příroda mě vždy potěší. Ano, ukazuje i svoji odvrácenou tvář. Ta obvykle souvisí s počasím a jevy jako povodně, sucha, horka, vítr, sníh, mráz. To ale k přírodě patří a vždy je hezké pozorovat její obnovu. Ať již tu cyklickou související s ročními obdobími, nebo třeba po velké povodni. Faktem je, že se následky povodně snažíme odklidit, najmě z potoka a okolí.

V lese, kde odklidíme pouze to, co nám voda přinesla za většinou lidské harampádí (např. pneumatiky), necháváme obnovu pouze na přírodě. Během několika týdnů to znovu zaroste. Je to takový náš malý miniprales, kde tedy působí hlavně přírodní bytosti. Asi nás mají opravdu rádi, protože, když padl ztrouchnivělý strom, padl těsně vedle sloupu elektrického vedení a stromy u potoka, buď padly do potoka, nebo neškodně k nám na louku.

Beru to tak, že jak já se chovám ohleduplně k přírodě, ona se chová ohleduplně ke mně a dává mi to najevo. Hodně tam fyzicky pracuji, a to mě posiluje nejen na těle, ale i na duši. Hlavně to rýpání v hlíně a pozorování přírody mě opravdu těší.