Příšerné Přípražsko a příjemná příroda

Žiju a pracuju v regionu, kterému říkám (ano, poněkud pejorativně) "Příšerné Přípražsko". Z toho je poznat, že to do Prahy máme blízko a že Praha, především tedy většinová pražská mentalita, není můj šálek kávy. Proč?

Protože ta patricijská povýšenost pohrdající plebsem mi nesedí, protože to poučování venkovanů nemám rád. Souvisí to s tím, že nemám rád vnucování typu tohle nebo tamhleto musíš, nebo bys aspoň měl. A pak seš zaostalej, v Praze se to už dávno dělá jinak.

Asi by mi to tak nevadilo, kdyby ta moderní "pražskost" nezakořenila i u nás, v městečku. Vnímám to docela dost. Co tu přibylo Alza a jiných boxů, co tu jezdí "rohlíků", "košíků", "boltů" a jiných, co se tu buduje parkovišť, jak přibývá betonových a asfaltových ploch. Kolik už tu máme supermarketů, jak nás dobyl Mekáč a Burger King. A jak už tu nejsou české krámky, když odešli do důcodu nebo zemřeli jejich  čeští majitelé. A tak tu velkým krámům konkurují pouze Vietnamci, a to provozují i hospody. 

Městečko u dálnice mezi pražským Černým Mostem a Mladou Boleslaví se stalo noclehárnou Prahy s poměrně velkým pražským vlivem. Přitom to bylo dříve takové "kovo-zemědělské" městečko, takový venkov. Ono to venkovské město je i nadále, jen s takovým významnějším "pražsko-snobským" nádechem. Beru to, jak to je, ale přiznávám, že mi to nevoní. 

Aspoň, že ta příroda je zde na dosah, ikdyž se ve městě stromy v souvislosti s opravami silnic spíše kácí, mimo město se vysazují u polních cest. Městečko obklopují lesy, pole, protéká jím Jizera a k příjemné procházce a pobytu v přírodě láká též podzámecký park a tůně. 

Lze potkat kytky, stromy, živočichy. Na polích slyšíte a vidíte skřivánky, na kraji pole, kde se to hemží kvetoucími plevely, potkáte bělásky či modrásky, okolní příroda je nádherná a rozmanitá. K tomu připočtu i kousek vlastní přírody na zahrádce a blízkou rezervaci se zubry a divokými koňmi. Takže rozhodně mohu volný čas trávit rozmanitě a venku v přírodě. A to mi kompenzuje to příšerné Přípražsko. 

Navíc často jezdíme do Podhůří na chatu za tamější přírodou, trochu jinou, trochu drsnější, ale též nádhernou.