Proč jsem se přestal dívat na zprávy?

Patřil jsem k těm, kteří sledovali zprávy, aby tzv. byli v obraze. Zprávy mě ovšem začaly stresovat a nedělat mi dobře. Vyrůstal jsem v době normalizace, kdy bylo zpráv, zejména těch pravdivých, pramálo a člověk se po informacích musel pídit, a ještě si dávat pozor.

Pak přišla svobodná léta a najednou bylo informací dost a svoboda projevu (téměř) neomezená. To se pak změnilo rozvojem internetu, sociálních sítí a současně i AI. Postupně se z nedostatku informací stala informační přesycenost. A to už člověk nepobere.

Také jde o to, jaké informace se do lidí "hustí", co se nejvíc prodává? Každý si jistě všimne, že pozitivita, radost a spolupráce, to jistě není. Prodává se naopak boj, konflikt, samá negativita.

Pak si člověk uvědomí, že ho to akorát stresuje, je mu z toho smutno nebo ho to strašně štve. Nicméně to není všechno. Člověk začne o zprávách pochybovat, přestává jim věřit a začne si hledat informace jinde. Tak objeví, že jde zejména o propagandu v kombinaci se strašením, spíše programování mysli směrem k ovládání lidí.

Pak přijde ta důležitá otázka "proč?" Proč se dívám na zprávy a politické debaty? Co mi to osobně přináší? Mám z toho dobrý pocit, nebo je mi z toho zle? Proč dělám to, z čeho mi není dobře, co mi neprospívá a spíše škodí?

Když jsem dospěl do tohoto stádia, pak mé rozhodnutí nedívat se už na zprávy (a dříve politické debaty) bylo naprosto jasné. Po letech mohu konstatovat, že mi to zdravotně a psychicky prospělo a v obraze více méně stejně jsem, jednak i ke své práci používám internet, takže nevšimnout si titulků opravdu nelze.

A to, co mě praští do oka na první dobrou a zaujme, to si obvykle přečtu. A pak mám své oblíbené stránky, z nichž načerpám informace, které mi k životu stačí. Tím, že nepracuji v korporátu, ale v malém družstvu v oblasti služeb, se mi vyhýbá "korporátní kultura", kterou bych už ve svém věku nesnesl. Navíc si nemusím nalhávat, že bych byl po šedesátce v korporátu využitelným lidským zdrojem.

Takže mimo práci, kterou vykonávám a jsem za ni odměňován, by mi hrozil jen pracovní úřad, předčasný důchod či předdůchod, příp. osoba samostatně výdělečně činná.

Pravda, otravujeme mě nadbytečná a nesmyslná byrokracie, potíže mi způsobuje digitalizace, protože jsem člověk "analogový", ale mám způsoby, jak to vydržet, jak dobít baterky a naučil jsem se byrokracií zbytečně nestresovat, zabývám se jí až když opravdu musím a snažím se najít způsob, který mě bude vyhovovat. V překladu "aby se vlk nažral a koza zůstala celá".

Takže místo zpráv mám obvykle hodinku čas pro sebe, který využiji ke cvičení, meditaci, příp. psaní blogů, které pak publikuji nebo ke sledování pořadů, které mě zajímají, např. Rádia Svobodné universum, kde nacházím lidi, kteří mne inspirují. Většinou si stíhám zacvičit, zameditovat a něco poslechnout, či napsat (pokud je inspirace).

Nesledováním zpráv se nestresuji, naopak v době, kdy běží, se věnuji sobě a načerpávám energii. Lepší je to v období od jara do podzimu, kdy jsou delší dny a často pobývám venku v přírodě. Je mráz, sníh, tma je stále delší, ale už se nám to světlo prodlužuje a jaro přibližuje.