Proč (ne)volit SPOLU?

Docela mě pobavilo, když jsem se dočetl o tom, že na akci SPOLU jeden děda, řekl Fialovi něco ve smyslu, že ho bude volit, proto, aby to už šlo u nás konečně do kopru a mohlo se začít znovu od začátku.

Je to opravdu zajímavá motivace k volbě. Volit toho, o kterém jste přesvědčen, že to rychle dokope do kolapsu? Upřímně, stejně nějaký kolaps očekávám, a možná, čím dřív přijde, tím líp. Fialovci už dokázali, co dokážou. Svou neschopnost a všehoschopnost.

Klobouk dolů, málokdo by dokázal (dle mého) dotáhnout tu destrukci tak daleko. Otázkou ale je, zda tomu dát svůj hlas. Svůj hlas tomu nedám a budu volit brzdu, protože nechci tvrdý náraz do zdi, ale mírnější, aby ještě bylo zachováno něco, na čem by šlo stavět.

Ono bude záležet hlavně na lidskosti. Ta bude nejvíc třeba. Předpokládám, že blackouty budou častější a třeba se dospěje i přerozdělování energie (na příděl). Postupně bude krachovat automotive a může se v základech otřást i výkladní skříň Škoda Auto, poroste nezaměstnanost a vládě, ať již bude jakákoliv, není, co závidět, pokud tedy nezvolí přístup po nás potopa a užít si korýtko, dokud to jde.

Žába na prameni sedí do doby, než ten pramen vyschne. Fascinující je, že ještě nevyschl a že se přemnoženým parazitům stále daří poměrně dobře. Ale žádný strom neroste do nebe a pýcha předchází pád. Tak bych očekával ten pád. Na dno. Ze dna se už dá postupně zvedat.

Řekl bych, že se hraje o rychlost a tvrdost dopadu. S vládnoucím Spolu by ten pád byl rychlejší a tvrdší (si myslím), ostatní by se snažili tomu více bránit a oddalovat to. Ideálně by se tomu chtěli vyhnout a systém přetvořit, změnit.

To však záleží na tom, do jaké míry je schopen se změnit každý z nás, zda dokážeme proměnit systém v mnohem lidštější, uvolněnější, méně svázaný, méně kontrolovaný, více rozmanitý.

Jakou roli v tom sehrají parlamentní volby u nás? Nevím. Výsledek rozhodne, zda se bude pokračovat v našlápnuté cestě, nebo se z té cesty aspoň trochu uhne, což by pro začátek stačilo.

Možná brzy budeme svědky drolení "hradu z písku", nebo naopak úsilí "zachránit, co se dá" a to z historie známými scénáři. Nedivil bych se ničemu.