Prolhaný systém

Opravdu žijeme v prolhaném systému? Stačí se ptát a uvědomit si několik známých skutečností. Proč se nám lže? Ze zvyku, protože ti nahoře to jinak neumí? Protože pravda bolí? Protože je pravda neuvěřitelná? Protože říct pravdu by mohlo způsobit paniku?

Co si stačí uvědomit? Existují tajné služby, tajné společnosti, tajné operace, zkrátka se před námi mnohé tají. A kde se tají, tam se spekuluje a občas se i něco vynese a platí, že vše utajit nelze, také nelze všechny uplatit a zmanipulovat. A když chcete něco utajit, musíte lhát. Vlastně úplně nemusíte, stačí mlžit, vymlčovat, odvádět pozornost něčím jiným, strašit a šířit propagandu. Když si tohle uvědomíte, pak víte, že v prolhaném systému žijeme.

Pak jsme zvyklí nalhávat si sami sobě, je těžké přiznat si omyl, chybu a bolestné je přiznat si, že jsem nějaké lži naletěl. Mnozí se setkali osobně s lháři a podvodníky, mnozí se uchýlili k malé vědomé lži, aby druhého nezarmoutili, nebo aby se v jiných očích udělali lepšími.

Typickým domácím příkladem je třeba: "prosím tě zítra tam zavolej". Člověk to odsouhlasí, slíbí a druhý den nikam nezavolá. Zapomene, nebo se mu nějak nechce a doma se pak vymluví, že mu nebrali telefon. Je mu blbý říct, že zapomněl nebo vysvětlovat, proč se mu zrovna nechtělo dotyčnému volat.

My sami občas svými polopravdami, výmluvami, nalháváním si či drobnými lžemi tento prolhaný systém podporujeme. Také máme tendenci něčemu věřit nebo nevěřit. Jsme zvyklí věřit autoritám. Kámen úrazu nastává, když se střetnou opačné úhly pohledu na jednu věc. Jedna autorita má tenhle názor, druhá zcela opačný. Pak se v tom neodborníku vyznej. Většinou to rozsoudí až čas, až pravda vyleze na povrch, až lež bude neudržitelná.

Pokud chcete uchránit své lživé konstrukce, je nutné pravdu zakazovat, popírat, cenzurovat a šířit propagandu. Svůj (jediný správný) názor vydávat za pravdu. A to je vždy podezřelé. Dnes se šikovně odvádí pozornost jinam, staré průšvihy překryjí nové, nálepky létají médii, strach nedovoluje odstup a o věcech přemýšlet a pochybovat. Když se zastavíte, můžete zkoumat své pocity, které vás situací mohou provést lépe než vaše mysl, a dokonce brilantní logická analýza. Ta není na škodu, často je pravdivá a faktická, jen odpovídá našemu momentálnímu porozumění a chápání. Z vyššího pochopení může být vše jinak. Myšlení jen myslí, pocit (intuice) většinou ví, jenže rozumem je to neuchopitelné.

Lidé, kteří lžou, ale pohne se u nich svědomí a dojdou k sebereflexi, začnou být upřímní, omluví se. Dokážou to i politici, např. kdysi bývalý socialistický premiér Maďarska, který údajně řekl: "lhali jsme vám ráno, v poledne i večer". Dočkáme se někdy u českých politiků sdělení typu "v tomto jsem se mýlil, omlouvám se"? Připadá mi to nepravděpodobné.

Lidé si často řeknou: přece by nám v televizi nelhali. Jenže oni lhát nemusí, stačí, když něco zamlčí, když si zvou jen takové hosty, kteří souzní s jejich názorem, když omílají stále stejnou "mantru". Vždyť přece stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Propaganda na mnoho lidí stále funguje.

Lež sice má krátké nohy, ale hodně ujde a jen tak se nezastaví. A když se ukáže, že to byla lež, rychle se otřepe a lže dál, dokud může, dokud ji to (většinově) věříme. Pravda to má těžké, dnes ji hledáte jako jehlu v kupce sena. Je přikrytá pokrývkou polopravd a lží v nepřehledném toku informací, které strašně rychle zastarávají.

Prolhaný systém to zkrátka umí a díky tomu tu většinu stále ovládá. Ale ne všechny, toho schopen není, a proto musí cenzurovat a zastrašovat.