Prosba své duši a svému egu

Mám v životě trochu chaos. Jak by ho člověk neměl v tomto transformačním období, kdy projít chaosem je podmínkou oné změny a nového uspořádání. Vím to, nebo aspoň tomu věřím, jen je to prostě náročné a možná mi chybí síla k větší trpělivosti a pokoře.

Asi ta chvilková "malomyslnost" přichází s pomalu končícím létem, obdobím po dovolené a před pracovním podzimem. Přitom prožívám báječné období, užívám si čas s vnukem, sklízím plody své práce na zahrádce, dost času trávím v přírodě. Dcera už je přestěhovaná do nového bytu, vnučka od syna roste a třetí vnouče je na cestě.

V práci je celkem klid a je třeba se pustit do úklidu a restů, které byly odloženy a řešení toho, co průběžně přichází. A tady je to čertovo kopýtko. Jak překonat nechuť a lenost?

Jak přestat stagnovat a lpět na něčem, co už pro mě nemá význam a pustit se s větší odvahou do toho nového, jiného? Tak mě napadlo poprosit svou duši a ego.

Prosím Tě, má duše, veď mě cestou, která je s tebou v souladu. Ukaž mi to případné sejití z cesty, to, když zahnu a jsem veden egem tam, kam ty nechceš. Prosím buď trpělivá k mému egu, víš dobře, že bez něj by to nešlo.

Děkuji Ti, má duše za Tvou laskavost, pokoru a trpělivost. Věz, že jsem Ti vděčný za vše, co pro mě nezištně děláš.

Obracím se i k Tobě, mé ego. Neboj se, buď odvážné a poslouchej duši. Ikdyž vím, že se budeš bát a že ji nebudeš tak úplně poslouchat a že si nebudeš chtít prožít nějaké lekce a vzdát se něčeho, na čem lpíš, přesto tě chápu a odpustím Ti.

Vím, že má duše mě převede i přes tato úskalí. Jen to bude asi klikatější, náročnější a bude vyžadovat více trpělivosti.

Jako lidská bytost (člověk) potřebuji jak duši, tak ego. Rozum a cit, spolupracující a v rovnováze. Ego nemůže jednat na úkor duše a na druhé straně duše nemůže nutit ego do něčeho předčasně. Do toho, k čemu ego ještě nedozrálo a brání se tomu.

Jedině ve spolupráci ega a duše (a též pomoci stvoření) mohu opravdově žít a plnit své záměry a sny. Vyvinout úsilí ve smyslu přilož ruku k dílu a bude ti pomoženo. Jsou-li tvé záměry čisté a autentické, budou naplněny.

Už nějakou dobu touto cestou kráčím, prožívám ji a vím, že záměry se plní. Třeba jinak, než jsem si původně představoval a obvykle to trvá déle, než se zhmotní v realitě.

A zhmotňují se mi i způsobem, kdy pochybuju, že jsem si něco takového přál, ale zpětně pochopím, že vlastně jo. Že se záměr takto plní, byť ta cesta k naplnění není zrovna příjemná.

Ale to je Život a o tom to je.