Řád a pořádek

Kdo touží po řádu a pořádku? Asi ten, kdo netouží po svobodě a rozmanitosti. Kdo touží po jistotách a bezpečí? Asi ten, kdo je ochotně vymění za svobodu a rozmanitost. 

Svoboda má své limity, ty můžeme jednoduše stanovit přijmutím zodpovědnosti za svůj život. Za své myšlenky, slova a činy. Pokud si to takto stanovíme, cítíme se svobodní a tuto svobodu nám nikdo nemůže vzít. Můžeme si ji omezit jen my sami. Obvykle strachem z následků, či provozováním autocenzury. 

Řád a pořádek nastupuje po chaosu, či místo chaosu. Diktátorské režimy se vždy snažily nabídnout řád a pořádek, výměnou za omezení svobody a obvykle zajištění jistoty a bezpečí. Tj. chléb a hry, a také ochranu. 

Lidé obecně mají rádi pohodlí a jsou poměrně líní. Život ve (zlaté) kleci je přece jistý a bezpečný. Ale život sám je nejistý pro individuum, ale věčný jako život, jako stvoření. 

A jak je to s tou bezpečností? Není to náhodou tak trochu protimluv, kdy bezpečí znamená "bez péče"? Ocitli jsme se bez péče o svůj vlastní život, protože jsme ho bezpečně odevzdali autoritám a máme tu jistotu, že autority nám život zajistí lépe a radostněji, než my sami? 

Proč by to dělali? A kdy si všimneme, že nám ve jménu "řádu a pořádku" a "jistot a bezpečí" ubývá svobody a rozmanitosti? Proč je chaos důležitý? Protože rozbíjí staré, aby se mohlo vytvořit nové. Aby se to znovu uspořádalo, nejlépe lépe než předtím. 

Nevíme, jak to proběhne a jak dlouho to bude trvat, ale právě to žijeme. Jsme v přechodném období, bude to trvat ještě několik let? Nebo desítek let? Jednu nebo dvě generace? Nebo je to celé urychleno a změny budou patrné co nevidět? Nejspíš nás čeká hodně těžkostí a pak hodně práce.

Jak to přijmout a nezbláznit se z toho? Asi je jediná cesta a ta je poměrně individuální. Přejít z role oběti do role tvůrce. Tvořit člověk může po své práci, ale i v práci v korporátu se dá pracovat tvořivě, zvolit laskavý a lidský přístup. Pravdou je, že tam se tomu moc nepřeje.

Ale možná se tím otvírají dveře umělé inteligenci, která ty robotické práce zvládne lépe, rychleji a radostněji. Dovedete si představit, že by místo byrokratů nastoupila umělá inteligence? Více lidí by bylo uvolněno z okovů zbytečné a parazitické práce a mohli se věnovat něčemu smysluplnějšímu a tvořivějšímu? 

Osobně preferuju svobodu, rozmanitost i včetně toho chaosu, těžkostí a nepohodlí a nehodlám to vyměnit za pohodlnou "bezpečnou klec". 

Vůbec se mi do této úvahy nevešla demokracie. Možná i proto, že se jako systém řízení lidské společnosti vyčerpala, či cestou globalizace dospěla někam do údolí své smrti či někam na scestí a potřebuje nějakou regeneraci a resuscitaci. Bylo by dobré, kdyby ten chaos místo (vojenského?) řádu a pořádku, přinesl regeneraci demokracie ideálně podepřenou božstvím.