Respektujme toho, s kým nesouhlasíme

Politika se nám centralizovala, globalizovala a odlidštila. Chybí komunikace, dialog. Zploštila se na poroučení, na řízení a kontrolu našich životů.

Chybí tu respekt k jiným názorům. Společnost je atomizována na jednotlivce a skupinky. Až na vzájemně nenávistné (virtuální) nepřátele, příkopy jsou prohlubovány v souladu s poučkou "rozděl a panuj".

Jaká je cesta ven? V podstatě jednoduchá a zároveň děsně složitá. Ku pomoci si můžeme vzít moudrost lidových rčení, zejména "miluj bližního svého jako sebe sama" a "podle sebe soudí tebe".

Mám rád komentáře Ivana Hoffmana. Je to má srdcovka. Níže úryvek z jeho komentáře, nazvaného "respekt k nepříteli" (blíže na rádiu Svobodné universum, pořad Politikos).

Nechám teď za sebe citovat text Ivana Hoffmana.

Respektovat nepřítele, tedy toho s kým nesouhlasím a o kom vím, že ho nepřesvědčím, je způsob, jak si vyčistit hlavu od nenávisti. S takto vyčištěnou hlavou mám šanci nepřítele pochopit, porozumět mu, aniž bych s ním musel souhlasit. Rozdíl mezi nenávistí a nesouhlasem spočívá v tom, že nenávist vede k agresi, zatímco nesouhlas ponechává prostor pro toleranci. Nejsou to lepší argumenty, co zastaví eskalaci nepřátelství. Je to respekt, který nepřátelství otupí ostří, aby se ukázalo, že nesouhlasná stanoviska nebrání koexistenci.

Ideální je, když je respekt k nepříteli opětován respektem nepřítele. Ale i když tomu tak není, je ten, kdo v sobě najde respekt, ve výhodě. Má tu čistou hlavu. Není zaslepen nenávistí, která člověka zbavuje soudnosti a důstojnosti. Všimněme si, že nenávist, provázena fanatismem, není pouze destruktivní. Je také směšná. Je více důvodů, proč respektovat nepřátele. Ten hlavní ale je, že nenávist je sebevražedná. Být poražen je mrzuté. Ale porazit sám sebe je trapné. Je to ostuda.