Rok Vidláka

Letošek ze společenského hlediska byl rokem Vidláka, Daniela Sterzika. V komunitě svých čtenářů známý a oblíbený bloger, se jako předseda Hnutí Stačilo! stal i mediálně známým a jeho kandidatura do Sněmovny se mu stala osudnou. 

Vypadalo to na loženou cestu do Sněmovny, ale Bůh má smysl pro humor a také má své oblíbence rád. Takže poslanecké křeslo z toho nakonec nebylo. Byla to zkušenost, lekce, která (jak to tak bývá) ho posílila a vrátila na zem.

Vrátila ho zpět rodině a poli a nám čtenářům, vrátila blogera, který nikam nezmizel, ikdyž byl na čas politikem. Čímž si jako politik svým psaním spíše uškodil.  Díky Stačilo! se Dan stal jakýmsi hromosvodem, na něhož se všichni seběhli. Ukázalo se, jaký je rozdíl číst Vidláka a číst si o Vidlákovi. Vyprávěnky, spíše dojmologie různých intervjúků byly značně odlišné od originálních Kydů, co samozřejmě čtenáři věděli, ale přesvědčeného nepřesvědčíš (říkali to v televizi, psali na Seznamu).

Sluší se poukázat na výjimky, jakými jsou např. Daniel Kaiser z Echo 24, člověk nemusí s Vidlákem souhlasit, ale respektuje ho. A je nás hodně, jimž se jeho psaní líbí a začínat den bez Vidláka, by bylo chmurnější, byť píše často i o chmurných záležitostech.

Milý Danieli, děkuji Ti za Tvé Kydy, kam vkládáš svůj přehled a intelektuální rozhled, instinkt, srdce. Kydy jsou Tvojí srdeční záležitostí a dýchá z nich Tvá osobnost.

Dobře, že ses nestal poslancem. Byls jeden z mála, o nichž si myslím, že by je politika nesemlela. Ale ani Ty, který bys to mohl dokázat, ani já, který bych to mohl pozorovat, jsme k tomu Díky Bohu nedostali příležitost.

Tož piš barde, střádej, ...... a třeba z toho to komunitní centrum bude.