Skepse i naděje promítané do Jindřicha Rajchla

Jedna věc je jistá. Jindřich Rajchl se již dostal ve známost a jako osobnost rozděluje lidi. Jedněm imponuje, druzí ho nesnáší, třetí o něm buď vůbec nevědí anebo znají jen tu nálepku z mainstreamu.

Nepochybně je dobrý rétor, umí dlouho a úderně mluvit, dokáže lidi oslovit, je pracovitý (má tah na branku) a buduje svou stranu zdola. Zdá se býti takovým "Orbánem" české ulice, a především českého venkova. I ten pravý Orbán se opírá více o maďarský venkov než o metropoli. To už je takový úděl metropolí, že tam mají víc kaváren.

Využil jsem příležitosti a byl jsem se podívat na setkání s ním. Docela mě bavil a věřil jsem mu, co říká. I mi odpověděl na otázku, dokonce uspokojivě. Udělal na mě dobrý dojem. Rozjíždí se to celkem nadějně. Pokud se dostane do Parlamentu, bude tam působit jako veš v kožichu. A to potřebujeme jako prase drbání. Nevíme, jak to dopadne, dokonce zda nějaké volby vůbec budou.

Stal jsem se sice programovým nevoličem, ale pokud se najde někdo, kdo mě osloví (jako se to kdysi povedlo Realistům, kteří to po neúspěchu zabalili), pak svoji účast nevylučuji. Realisté měli v čele intelektuála, který zkrátka nedokázal oslovit lidi, a navíc to bylo v době z dnešního pohledu naprosto klidné a kdy se mainstreamu naprosto věřilo.

Společenské klima je bouřlivé a Jindřich Rajchl je typ bouřliváka, takže se do toho hodí. Proto tu ta naděje je. V tomto se mě líbí i pohled Ivana Hoffmana, který popsal v textu "Předběžný nekrolog za liberální demokracii" na Svobodném universu.

Část zde ocituji:

Ideologií, která nahradila pravolevé kyvadlo, a vymezuje se proti extrémům, za které považuje konzervativce a socialisty, je liberální demokracie. Je to koncept, který není ani liberální, ani demokratický. Nakonec není ani hodnotový – a v praxi se jedná o liberálně demokratickou diktaturu. I když se liberální demokracie prohlásila politickým ideálem, ke kterému lidstvo dospělo celým svým vývojem, ve skutečnosti je západním reliktem končící unipolární epizody, kdy svět pouze dočasně ztratil zahraničně politickou dynamiku, stejně jako se to stalo zmíněnému politickému kyvadlu.

Politika, stejně jako život, nikdy neustrne natrvalo. Ideálu nikdy není dosaženo. Jakmile politika přestane sloužit lidem a omezí se na obranu režimu, ztrácí ve společnosti kredit – a proti tomu, co se prohlašuje ideálem, se zvedá odpor. Liberální demokracie je jako dům bez základů, nezakořeněný strom, který nemá šanci odolat bouři. Je to také historicky nejtrapnější verze kapitalismu.

Takže jde jen o to, zda Rajchl v politice je důsledek toho, že režim už nemá co nabídnout? Řekl bych, že je a spíše bych řekl, že je jedním z pramenů, které se tu (paradoxně díky režimu) objevily. Občanské iniciativy se tu vyrojily v době Covidu, k dalším patří např. Spolek Svatopluk, Jungmannova akademie, Inovace Republiky, Vidlákův institut českého venkova. Je toho poměrně dost. Tak jsem spíše tím optimistou. Jindra Rajchl rozhodně nemůže nic zkazit. Ať již uspěje výrazně, málo, či vůbec.

A kde je ta skepse? Všechno už tu bylo, český volič neustále zkoušel nové tváře v politice. Jediný, kdo uspěl, byl byznysmen Babiš. Úspěch ANO zatím trvá, otázkou je, co bude ANO bez Babiše. Jinak vše ostatní byly krátkodobé projekty na jedno (až dvě) volební období. A v posledních volbách ta rozdrobenost dospěla k milionu propadlých hlasů.

I Rajchl má svůj stín: stigma zrádce. Kandidoval na předsedu Trikolory spolu s prof. Budilem a Zuzanou Majerovou. Kandidaturu stáhl a založil vlastní stranu PRO. Tím svým způsobem zabránil "sjednocení opozice", což na jednu stranu opozici drobí, na druhou stranu rozšiřuje její potenciál. Záleží na tom, jak s tím naloží voliči, pokud budou mít tu možnost. Tj. pokud volbám něco objektivně nezabrání, či nebudou ovlivněny jiným způsobem (korespondenční volba, voliči od 16 let apod.), na čemž se jistě v zákulisí pracuje.

Přesto, buďme optimisty!