Spojení se zemí a Zemí

Jak realizovat spojení se zemí? Po zemi chodíme, tak se s ní v podstatě spojujeme. Někteří chodí do přírody, někteří dokonce bosí.

Jiní pracují se zemí na zahrádce, na políčku, aby si něco vypěstovali. Ať již k jídlu, k léčení, nebo pro potěšení krásou. Při této práci je člověk dokonale v kontaktu s přírodou, opravdově spojen se zemí. Pracuje s ní v souladu a poměrně často i fyzicky. S pomocí techniky (motorové sekačky, pily) nebo s ručním nářadím jako kosa, pila, sekera, rýč, hrábě, vidle.

To se zároveň pročistí hlava, protáhne tělo a osvěží duše. Člověk se může i bos procházet na louce, lehnout si do trávy, opřít se o strom, lelkovat, odpočívat, a přitom vnímat přírodu. Nechat se jí občerstvit a posílit.

Je to energie přírody, Matky Země a Vesmíru. Je to posilující pro ty, kteří se cítí být součástí přírody a kteří dokáží vnímat tuto posilující a uklidňující energii. Příroda se ustaluje do dynamické rovnováhy a dokáže se obnovovat, resp. aspoň z části, či se přemění na základě vnějších klimatických podmínek.

Zkrátka lépe dokáže reagovat na změny a přizpůsobit se jim. A má dost času na regeneraci. Dokonce tam, kde je zničena, se postupně obnoví. Dnes máme přírodní lokality z výsypek hnědouhelných dolů nebo z vytěžených lomů. Trvá to desetiletí, ale příroda je na rozdíl od člověka trpělivá.

Je pro mě osvěžující sedět večer v létě na verandě a pozorovat na louce drozdy. Nebo jiné děje, které dopředu neznám a sleduji je v přítomném okamžiku. Opravdu nevím, zda zahlédnu čmeláka, včelu, motýla, nějakého ptáčka, nebo přeběhne srnka, zajíc, veverka či ježek. Mobil můžu mít položený před sebou na stole, kdyby náhodou někdo volal, ale je mnohem příjemnější, když nikdo nevolá.

Dívám se, co zrovna kvete. Rostliny mají jednu obrovskou výhodu, protože kvetou jindy, v podstatě od jara do podzimu. Posečená tráva láká ptáky, aby z půdy vytahovaly larvy a žížaly, žížaly a krtci půdu provzdušňují a kypří. Tak někdy vezmu lopatu a krtince naložím na kolečko a doplním hlínu na záhonky.

Část loučky seču kosou a snažím se tam udržet různorodost, ikdyž zatím je ta snaha spíše marná, protože převažují traviny. Nicméně vytrháním kopřiv se uvolnilo místo pro jiné rostliny, které tam samovolně vyrostly, např. sasanky či plané orlíčky a mnoho dalších.

Vytvořením koupacího biotopu jsme přilákali vážky, všelijaký vodní hmyz, plže. K vidění a slyšení byly i žáby, objevili se i čolci. Samozřejmě jsou krásné i vodní rostliny, ať již ty nápadné jako kosatce a lekníny, nebo i ty méně nápadné puškvorce, orobince, rákosy, sítiny, vachty a blatouchy.

Jsem zvyklý v přírodě pobývat a hrabat se v hlíně. Když nejsem na chatě, tak se aspoň procházím v přírodním okolí domova se psem, nebo si vyjedu na kole, nebo makám na zahradě. Jak to všechno stíhám? Dávám tomu přednost před zbytečným čuměním do bedny, zvláště v období delšího slunečního svitu.

Ale samozřejmě to nejde až tak, jak bych si přál. Nežiju sám, nejsem v důchodu a mám také pracovní a jiné závazky ve městě, kde žiju. Ideální (aspoň pro mě) by byla možnost přestěhovat se blíž k chatě, abychom tam mohli kdykoliv dojet a uspořádat si život a práci tak, abych tam pobýval daleko více.

Znamenalo by to opustit město, kde žijeme, buď předat majetky (zahradu a družstevní byt) potomkům, nebo to prodat, pořídit si menší byt ve městě nebo obci poblíž chatě, zbytek rozdělit mezi potomky. Prozatím přemýšlím o tom, že si zkrátím úvazek a získám víc volného času pro své aktivity, které mě naplňují a posilují.