Svařáček

Před chvílí jsem si užíval chvíli se svařáčkem. Už jsem zase zdráv a vesel, nechrchlám, nesmrkám, a tak jsem čajík vyměnil za svařáček. Ten má svůj zajímavý příběh.

Manželka dostala láhev červeného vína, ale pak mi vítězoslavně řekla, že ta láhev není pro mě, protože je v ní svařené víno a že si ho vezmeme na chatu, protože se musí zkonzumovat hned. Samozřejmě jsme na něj zapomněli. Když přijela dcera a vnoučci usnuli, zahráli jsme si karty a žena smutně poznamenala, že svařák jsme bohužel zapomněli doma. 

Druhý den jsme jeli do Jilemnice, dcera si tam zaběžkovala, malý bratr spinkal v kočárku a tomu staršímu jsme slíbili Krakonoše na náměstí. Ten ze sněhu už tam nebyl, ale před krámkem jsme objevili jiného a také velkého dřevěného před radnicí.

Před krámkem mě zaujala cedule, že nabízejí stáčený svařák, tak jse se šel zeptat dovnitř a po chvíli se vrátil s lahvinkou svařáčku. Večer jsme si ho ohřáli, ale nevypili, snad jen půlku. Takže mi zbyl na doma. Zpracovával jsem ho dva večery. 

Díky náhradnímu Krakonošovi, jsem nakoupil náhradní svařák, který jsem zdolal a dokonce mi byl inspirací k blogu.