Ukončení a nový začátek

Rozhodl jsem se uzavřít další kapitolu "své duchovní cesty". Cesty, která mě přivedla k poznávání různých duchovních směrů a lidí, z velké části i velmi zajímavých lidí, s nimiž jsem se rád setkal osobně, nebo je i rád poznal a velké většiny z nich si lidsky opravdu moc vážím.

Je mi přes šedesát a už nemůžu a ani nechci plýtvat svým časem. Proto jsem se rozhodl sestoupit z filozofických výšin, úvah a ideálních představ více do praktického života, k lidem a blíže k přírodě.

Lidé mě zklamali za Covidu. Pro mě to byla škola poznání lidí i sebe sama, škola pochybností a ztráty důvěry k autoritám, médiím a dogmatické vědě. Škola poznání sebe sama a cesta k pravdivosti, k autenticitě. Cesta těžší, méně pohodlná, více svobodná. Cesta mimo většinu, jak občansky, tak i v širší rodině.

Cesta k odvaze postavit se za sebe a neřešit to, co si myslí druzí. Cesta k většímu uvolnění, k daleko menší kontrole a od odporu k přijetí. Ta byla nejdelší. Protože tady mě totiž potkalo to, co většinu ostatních pochybovačů. Jak to, že lidi nevidí, co je očividné? Jak to, že neprotestují? Jak to, že se nechají tak jednoduše manipulovat strachem? Musím jim to sdělit, přeposlat důležité informace, sdílet na svém blogu.

Jenže pak člověk narazí. Lidé se bojí, odmítají nejen informace, ale posléze i tebe samotného. Jsi pro většinu z nich nezodpovědný sobec (protože ses nedal očkovat), postupně tě vypudí i z blogu. Pokud v určitých záležitostech použiješ autocenzuru, piš klidně dál, jinak to, co píšeš a není v souladu s našimi pravidly, ti publikovat nedovolíme. To posiluje tvé odhodlání, ale i odpor.

Po čase ti dojde, že ti ten odpor přerostl přes hlavu. Začneš se vyhýbat lidem, o nichž víš, jak se za Covidu chovali, kteří tě poučovali a v podstatě vyloučili ze své slušné společnosti. Nechceš s nimi mít už nic společného. Ale často jsou to tvoji příbuzní, přátelé a známí.

Pak je Covid zapomenut a společnost si našla jiné dělení, řeší jiná mediální témata. A zase ses ocitl na té nesprávné straně. Už tě to nebaví, chceš se vrátit k lidem, ale už se nemůžeš přetvařovat. Obrátíš se k těm druhým, s kterými více souzníš, jenže časem zjistíš, že je to dost podobné. Skupiny se vzájemně utvrzují ve svých názorech a najednou zjišťuješ, že ti ten boj přestal dávat smysl. To ti časem potvrdí i nižší čtenost tvých blogů, protože se nevěnuješ ožehavým mediálním tématům, ale něčemu jinému.

Na zem tě vrací tví příbuzní, což zrovna nejsou "tvoji ideoví přátelé". Protože se nad tím zamyslíš a po počátečním boji (sám se sebou), to vzdáš. Úplnou změnu ti způsobí dárek od syna, účastníš se kursu prořezávání stromků. Sejdeš se s lidmi, které neznáš a dozvíš se víc o organizátorech, ekocentru a ČSOP. Tady se ti rozsvítí, tudy budu pokračovat ve své teď již praktičtější a lidštější duchovní cestě.

S těmi lidmi už nebudeš řešit nějaký "zapomenutý" Covid, šílené války, politiku a Green Deal, ale jak pomáhat přírodě, činnosti jako úklid lesa, sázení stromků, kosení luk, nebo ekologické vzdělávání. Spojil jsi na své cestě dvě důležité oblasti návrat k přírodě a k lidem. To je totiž ta nejlepší spiritualita. Té klikaté cesty, kterou sis prošel, nelituješ, naopak, seš za ni rád. Za to poznání a zkušenost.