Všechno je fejk?

Všechno určitě není fejk. Ale už je těžké určit, co fejk je a co není. Já to mám celkem jednoduché, pro mě je fejk celej ten fejkbúk a politické fejky programově nesleduju, ale nějak se ke mně dostanou. 

Z toho, co si na internetu sám prohlížím, nebo z titulků, které zahlédnu. Tak jsem zahlédl, že se řeší nějaká sdílená fotka s Minářem, Halíkem a tím "ono" teroristo z Pardubic. Jó, fotka je to povedená. Nevím, ale myslím si, že šlo o vtip, asi dost urážlivý, který se může dotknout cti, ale hned za to žalovat, tlačit na ministra a policii? To myslí vážně? Asi jo. 

Ale to si mohou myslet jen ti, kteří se berou moc vážně, kteří se cítí být důležitými a povolanými, což mě u pánů Halíka a Mináře nepřekvapuje. 

Sám si je řadím mezi ty lidi, kteří nemají smysl pro humor, nadsázku, ironii a sarkasmus. Kteří si neumí udělat srandu sami ze sebe a nedokáží blbý vtip na jejich účet jen tak přejít, prostě se nadto povznést a mediálně to už nepitvat. Možná by stačilo, že reagovat na hloupý fór nějakého náměstka ministra je pod mou úroveň a fotka je samozřejmě falešná, což dnes díky AI není problém. Ženy nedobrovolně svlékané pomocí mobilu by mohly vyprávět. 

Prostě někteří lidé dělají nechutné věci a sdílí je. Mně spíš vadí, že se ani tak nerozlišuje, co kdo dělá, ale spíš kdo to dělá. Žijeme v době fejkových informací, v moři informací, v nichž se utápíme a už nedovedeme rozlišovat, co je pravda, účelová polopravda či lež. 

Kdo si myslí, že ho to naučí nějaký kurs informační gramotnosti a kritického myšlení, je naivní. Jediná cesta je být zvědavý jako malé dítě a ptát se. Ptejte se a pochybujte, jedině tak se naučíte o věcech přemýšlet.

Ale asi nejlepší je nenechat se informacemi přesytit a nevěnovat jim tolik pozornosti. Informace, které jsou důležité zrovna pro ten váš život, se k vám stejně dostanou. 

A na závěr jedna informace, která fejková není a které můžete stoprocentně věřit. 28. března je Den učitelů, připomínka narození Jana Amose Komenského.