Všeho s mírou

Nebo vědou i vírou? Vše je otázka míry, hlavně u vědy a víry. To vše souvisí s poznáním, zkušenostmi a úrovní vědomí.

Aneb každý tak nějak víme to své a také něčemu věříme či nevěříme. Jsou chvíle, kdy nám přijde to naše vědění už nějak překonané, zkrátka nám nesedí. Totéž se může stát s vírou a důvěrou. Něčemu, čemu jsme věřili, jsme věřit přestali a někomu, komu jsme důvěřovali, jsme důvěřovat přestali. Zkrátka začali jsme z nějakého důvodu o něčem pochybovat. Jak se to stalo?

Prožili jsme (spontánně) nějakou zkušenost, která odporovala naším dosavadním znalostem a zkušenostem. Nebo jsme hledali odpovědi na své otázky a zjistili jsme, že s námi více ladí odpovědi, názory a postoje, které jsou jiné, než jsme měli předtím.

Nejdřív nás to šokuje, ale časem to přijmeme a najednou jsme jinde. Když objevíte duchovno, často se stává, že vás to vtáhne a trošku odstrčí z tzv. normálního života. Nějakou dobu si v tom pobudete, ale pak zjistíte, že je třeba se vrátit k obyčejnému žití.

Ale už žijete v jiné kvalitě, s větším nadhledem a klidem. Lépe se rozhodujete, protože už odmítáte jít proti své duši. Když to tak úplně nejde, aspoň se snažíte dát duši dostatek podnětů k radosti. Váš život už se odehrává jinak, ta manipulace strachem v Matrixu už vás tolik nestresuje, dáváte přednost radosti, tvořivosti, přírodě, poznávání nových věcí (i lidí), žití v přítomném okamžiku.

Berete vše více s klidem, s nadhledem a humorem. Nad věcmi, kvůli kterým se ostatní vztekají, už spíš mávnete rukou nebo se jim zasmějete, byť vám je z toho třeba smutno. Ale už máte způsoby, jak dočerpat energii, umíte se z toho vypsat (sebe-terapie) anebo zajít do přírody a tam se nechat "léčit". Ideální je na to pes, protože si dovolíte delší vycházku nebo zahrádka, kde vás čeká to rýpání v hlíně. Hlavně si všímáte všech těch rostlin, stromů, živočichů. Zkrátka té nádherné přírody, která vám ten čas v ní strávený "prosvětlí". Krásně vás nabije.

Aspoň mě ano. Tady si dovolím i tu míru překročit. Když se vrátím k tématu míry, tak v přírodě je (aspoň já to tak vnímám) jakákoliv míra zdravá.

Jinak ta otázka míry je opravdu důležitá, protože, co pomůže, může ve větším množství škodit. Vzpomeňme na známá rčení typu: "všeho moc škodí", "méně je někdy více" nebo "každá látka je jed, záleží toliko na množství".

I ty neřesti a hříchy se dají se správnou mírou udržet na uzdě. Když je pácháme jen občas, a navíc si je nevyčítáme, ať už to jsou hříšky v jídle (čokoláda, káva, nějaký ten alkohol), občasná lenost, špatná nálada, nepřiměřená rekce, sprostá slova. Zkrátka, když udržíme tu správnou míru občasnosti, malého množství a nespadneme do závislosti.

Tak si užívejte života a pamatujte všeho s mírou. Nic se zkrátka nemá přehánět. Ani konzum, ani duchovno a ani zdravý životní styl.