Za co děkuji virtuální realitě?

Chci poděkovat virtuální realitě za to, že mi umožnila prohlédnout tu iluzi virtuální reality. Na mých stránkách a webech mám statistiky návštěvnosti, takže vím, že ke mně zabloudí většinou pár stovek návštěvníků denně. 

Nejvíc samozřejmě na blog. Často prohlašuji, že méně znamená více, tak proč mám a platím za tři weby? Nějak se to vyvinulo, ale nastal čas to změnit. Nechám běžet to, co mám zaplaceno, pak jeden projekt(zdravé benátky) zruším úplně a druhý (tichaci) nechám jen zdarma.

Tenhle projekt jsem významně zredukoval právě díky Facebooku. Po čase (asi šesti týdnech) jsem napsal kratičkou zprávičku o narození třetího vnoučete, přidal jsem fotku a taky odkaz, kde toho mám víc. A to se nelíbilo dětem. Hele, díky tomu jsem zjistil, že mě nečtou a co jim vadí. Mám je rád, tak jsem jim vyhověl a fotky smazal. Vlastně jsem zredukoval slušnou část stránek.  Nebýt Facebooku, tak jsem žil stále v bludu své virtuální reality. Díky němu jsem tu svou upravil a také jsem díky facebooku ztratil iluze o některých lidech, svých známých. Právě díky tomu a již zemřelým kamarádům, kteří mi nabízeli přátelství (asi ze záhrobí?), jsem stopnul rozšiřování "přátel" a s Facebookem de facto skončil. A to jsem si s ním začal po létech v podstatě jen kvůli knize.

Snad jen kvůli kamarádce mé zemřelé matky, tam občas něco napíšu a ona ihned reaguje. S mailem neumí. A také tam jsem stále proto, že to neumím zrušit. Zapomněl jsem nějaké přístupy, zrušil jsem si to na počítači, přístup mám jedině na telefonu. Tak snad mi to potomci pomůžou zrušit. Nebo mě s tím někdo naučí zacházet? Ale tak, aby to vyhovovalo mně, který nejsem a nebudu "onlajnista"?

Virtuální realitě, AI a vůbec celé digitalizaci děkuji za to, že mě neláká, nebaví, vlastně odpuzuje. Přesto jsem si našel část, kterou jedu a ve své podstatě potřebuji, je to mé blogování. Sebe sdílím formou napsání blogu a to mě opravdu baví. Navíc to dělám svobodně bez autocenzury a na svou vlastní odpovědnost.