Za co mě chválí?

Sice to nechápu, ale je to tak. Ve své funkci "profesionálního souseda" se už nedivím ničemu. Sousedé mě pochválí za nové dveře na čipy a rychle vyřešenou porouchanou společnou anténu.

Protože, když nejde televize, je to průšvih. To, že máme novou kotelnu, že se vymění ventily a potrubí čili ta důležitá infrastruktura, která se bere jako samozřejmost, protože v zimě je třeba topit, ve tmě svítit a voda přece musí z kohoutku téct. Vždyť na to máme nárok a platíme si služby.

Jenže ono to zastarává a je třeba to čas od času měnit a také je to vše závislé na elektřině, která občas vypadne, protože je přetížená rozvodná síť, spadne vedení, nebo něco na vedení, dodávku přeruší mráz či vítr, nebo poslední dobou zažijeme krátkodobý či déletrvající blackout a najednou civilizace přestane fungovat.

Člověk to ví, tedy ten, který ví, že potravina se musí vypěstovat, elektřina vyrobit v elektrárnách a následně rozvést až do domácí zásuvky. Člověk, který ještě používá selský rozum. Který neztratil kontakt s přírodou a ví, že lidskost, znalost a dovednost je víc než nějaká byrokratická pravidla sepisovaná úředníky, kteří nevědí, která bije, či se bojí nějaké debilní pravidlo či předpis kritizovat.

A tak máme v té bytové službě spousty pravidel, předpisů, právníků, úředníků a chybějí řemeslníci, technici. Je to čím dál horší, protože všechny (často nesmyslné) požadavky splnit není v silách člověka. Protože si to vymyslely často korporace, samy dokáží nabídnout řešení. Drahý provoz profesionálů se zázemím velké firmy.

Má to jednu nevýhodu, je to "odlidštěné" a v ryze technických záležitostech právník moc nepomůže a na řemeslníka se musí zpravidla čekat, protože je jich málo. A mezi nimi těch kvalitních a ochotných ještě méně. Naplánované a rozpočtované práce můžete svěřit velké firmě, ale havárie je třeba řešit hned.

Není to jednoduché a těším se na střídačku. Až mě někdo vystřídá a já se budu moct stát důchodcem – zahradníkem.