Zapovězeno?

Ďábel se skrývá v detailech. Vždy něco vyplave na povrch. Fakt je ten, že jsem pozbyl určitého smyslu v práci. Na druhou stranu cítím zodpovědnost hlavně za kolegyně a nechci je nechávat ve štychu.

Ono, kdybych ty věci neřešil, tak mě stejně doběhnou. Problém je v tom, že poslední dobou je těch průšvihů trochu více než obvykle. Ale zase na druhou stranu jsou i záležitosti, které potěší. Jako by se to rozdělovalo, jako by člověku odcházeli lidé (s prásknutím dveřmi), s nimiž už nechce mít nic moc společného, a naopak zůstávali lidé, s nimiž si více rozumí. A to je báječné.

Nějak transformuju sebe ve stávajícím zaměstnání (funkci), které chci řádně dokončit a nejlépe za dva a půl roku předat svému nástupci. Dělám vše proto, aby se to povedlo a navíc, abych si to více užíval a ta práce mi dávala smysl. Abych pomohl a poradil lidem s řešením jejich problémů, pokud budu vědět jak. Pokud možno se laskavě domluvil, trpělivě vysvětlil a tam, kde to nepůjde, nešel do zbytečného konfliktu a nechal člověka jít svou cestou. Přesvědčeného nepřesvědčíte. Nemá to žádný smysl.

A pak je tu ten jiný směr, ta nová cesta. Cesta, která je v souladu s mou duší. Tady, jako by to bylo ještě zapovězeno, jako by tam člověk ještě neměl (či dokonce nesměl) jít. Přitom spoustu kroků již udělal a hodně se povedlo. Myslím tím radost z vydání knihy.

Mám radost z jejího darování i z jejího prodeje. Tady zkouším různé cesty, které mě napadnou. Jak ji prodat a dostat k více lidem? Něco jsem udělal, oslovil nějaké lidi, založil si e-shop, navštívil akce, setkal se se zajímavými lidmi. Obnovil profil na Facebooku.

Chce to asi více trpělivosti a pokory. Jít dál a zkoušet. A věřit, že ten čas zájmu přijde. Nemá smysl tlačit na pilu, když ještě spousta toho v tom starém životě zůstává nedořešena. Nicméně zrychluje se to. A to nové pomaličku startuje.

Byť jsem si myslel, že to pojede už vyšší rychlostí. Přišel ke mně nový nápad a zkusím i další cesty. Mezitím počkám, které semínko se kde ujme a které zahyne. Uvidíme, kdo se ozve. Vím, že lidé, kteří tvoří z radosti a už jsou nějak známí, jsou poměrně zaneprázdnění a je otázkou, zda si najdou čas.

Ale jinak mě moc těší pozitivní reakce na knihu. Nejvíc od lidí, kterých si moc vážím.