Zoufalci

Jsou většími zoufalci u voleb kandidáti nebo voliči? Asi největšími zoufalci jsou ti, kteří se bojí prohrát a přijít o post poslance. Ti, kteří se rozhodli už nekandidovat, z tohoto pohledu zoufalci nejsou.

Když přijdou listiny s kandidáty, říkám si, proč vůbec kandidují subjekty, které nemají šanci ani na státní příspěvek. Chtějí se jednou za čtyři roky zviditelnit? Živí se marnou nadějí, že se jejich úsilí jednou nějak zúročí? Jsou to oběti algoritmu sociálních sítí?

Pro mě to jsou zoufalci, protože viditelná v průzkumech (tedy v médiích) není ani polovina všech kandidujících subjektů. I v těch provařených stranách je většina kandidátů jen do počtu a šanci na zvolení mají jen někteří. Faktem je, že pořadím mohou zamíchat kroužky. A už se několikrát stalo, že neoblíbení kandidáti byli vykroužkováni. Piráti by mohli vyprávět, voliči se jich zalekli a radši kroužkovali STAN.

A voliči? To je také pěkná sorta zoufalců. Svobodné volby by měly být o tom zvolit si reprezentanta, který mě zastupuje v obci, kraji, Sněmovně či Senátu. Omezení samozřejmě přináší volební zákon, pětiprocentní klauzule a způsob volby a přepočítávání na mandáty. Většina voličů volí emocionálně, ne moc racionálně, také se většina o politiku moc nezajímá a rozhodne se na poslední chvíli. Ale každý nějaké preference má a něčemu věří. Jsou i tací, kteří chtějí volit program podle svého zájmu. A ti bývají asi nejvíc zklamaní, protože očekávali aspoň nějaké plnění slibů, nějaké směřování.

Slova jsou jen slova. Líbivá a lákavá, ale rozhodují činy a voličova paměť. Pak je tu stále zakořeněná volba tzv. "menšího zla" a snaha přimknout se k vítězi. Svou roli hraje také zklamání a frustrace z výsledku: ať volím, jak volím, dopadne to jako vždycky. Pak si člověk řekne, jaký vlastně volby mají smysl a spíš uvažuje o tom k těm volbám vůbec nejít.

Platí, že kapři si rybník sami nevypustí, proto se část voličů pokouší dostat do rybníčku nějakou novou malou štiku. Ale zdá se, že většina těch štik nějak "zkaprovatěla". Jo, moc a peníze mají velký korupční potenciál. To je opravdu k zoufalství.

A tak si volič zchladí svou žáhu na nevoliči. Nevolils, tak si nestěžuj a nemáš právo do toho mluvit. Ale má to háček. Nevolič svůj hlas neodevzdal, může ho tedy používat k mluvení, ale třeba i ke zpěvu.

Volbami cesta ke změně nevede. Vede jedině přes jednotlivé lidi. My sami se musíme stát to změnou a odpracovat si to. Jak se říká změň sebe a změníš svůj svět. Nicméně je tu jedno uskupení, které ty líné kapříky uvnitř nějak moc vzrušuje. A zdá se, že i děsí. Proč? Protože vzniklo zdola a je "korporátně" nezávislé?

A mně dává šanci, že si svou nevolbu ještě rozmyslím. Tedy pokud ho ti zoufalci ze zoufalství nezakážou, nebo nějak k volbám nepustí. Takový postup však nějakou elementární důvěru v politiku a politiky definitivně pohřbí, krom zfanatizovaných fanoušků.

Pak se stane, že volby, politici, státní orgány a instituce nebudou pro zase další část lidí vůbec důležité. Tito lidé se budou snažit žít po svém. Nějaké volby, nějaká vláda, nějaká byrokracie, to jim bude fuk (nebo fuck?).

Kdy se lidé přestanou bát a být zoufalci?