S naší fenkou chodíme na procházky převážně kolem tůní (původního slepého ramene Jizery) a tam je to fajn. Obvykle potkáme hodně psů, s nimiž se většinou kamarádí.
Tentokrát z přední strany kompostu. Nachytáme tam opět kunu? Není třeba napínat, opět se u nory zachytila kuna, vždy ve tmě. A pak srnky, ty jak ve dne, tak v noci.
Fotopast zachytila několik ptáčků, samé známé firmy. Tentokrát opět zblízka koňadra. Opět fešně (jak jinak) strakapoud a trochu ve stínu šoupálek. To jsou ale nejlepší fota ptáků. A pak je tu cosi, co je z jiné živočišné říše. Mně to připomíná nějakého pavoučka.
Ptáci vyvedli mladé, ti stěhovaví se chystají pomalu odletět a někde se houfují, už jsou vidět početnější hejna.
Fotky z místa, kde se nabíjím krásou. Ať už to jsou skalničky jako netřesk, vřes a další, rozkvetlý ibišek, nebo měsíčky a slunečnice obklopující novou malou jabloň.
Tak si člověk nalíčí čočku na ledňáčka nebo konipase, či si říká, že by se mohlo zjevit nějaké překvapení jako třeba ježek nebo vážka. Malé překvapení se nakonec konalo: dva bělásci.
Zahlédl jsem u našeho rybníčku kachnu s káčátky. Zmizely mi ve vysoké trávě. Tak jsem si řekl, že by je mohla zachytit fotopast.
Zelená je krásná barva, barva lesa, barva trávy. Jen je ta barva nějak zneužita. My starší pamatujeme zelené mozky, což rozhodně nebyli žádní zelení aktivisté, ale lampasáci (vojáci).
Syn Jakub namířil fotopast na žluny a s mobilem obcházel jezírko, ve dne i večer. Koukal, viděl ropuchy (pářící se), řetězy žabích vajíček, také viděl a vyfotil vykukujícího čolka a larvu vážky.
Tentokrát namířil fotopast syn, který trávil část dnů všedních na chatě a odsud jezdil na veterinární praxi do stájí (kravínů).