Tak jsem opět vyzkoušel fotopast a setkal jsem se s dílčím úspěchem. Fotky nejlíp dokumentují, jak rychle vyrostla tráva a jak vítr, který tou trávou pohybuje, seká jednu fotku za druhou.
Někdy se snažíte marně. Ten právě uplynulý víkend byl o marné snaze. V pátek objevila kolegyně vypadlého ptáčka (sýkorku) z hnízda na parapetu. Žil. Tak jsme mu udělali vlastní hnízdo, krabičku vystlanou mechem jsme umístili na parapet pod hnízdo.
Část louky necháváme neposečenou. Je tam luční pastva pro včely, čmeláky a motýly, část seču kosou. V naší vysoké trávě, jak jsem zjistil, se skrývá kachna s káčátky. Viděl jsem je plavat po jezírku, pak vylezly a schovaly se v trávě. Nejspíš tam mají hnízdo.
Ale důvěřuje i ona mně? Chci, aby mi důvěřovala a snažím se chovat k ní ohleduplně, ale jsem jen člověk, který má rád určité své pohodlí.
Velikonoce trávíme ve svém chrámu přírody. Jsou to svátky jara, a když je jarní počasí, je dobré být venku. A tak jsme fyzicky pracovali, chodili se psem na procházky a projel jsem se i na kole.
Aspoň já to tak mám. Byl jsem skoro týden na chatě, regeneroval fyzickou prací venku a procházkami. I do jezírka (9 °C) jsem vlezl a udělal tam pár temp.
Odpočinul jsem si v přírodě. Fyzickou prací. Už se to jaro probouzí i v podhůří. Fotopast jsem namířil tentokrát jinak. Když jsem fotopast připevňoval ke stromu, pršelo, a navíc se mi to nedařilo, tak jsem přešel ke stromu vedle, kde už mi to připevnit šlo.
Je mokro a poměrně teplo. Ale byla zima a byl i sníh. Ve sněhu a mrazu nám na chatě odborná rodinná firma kácela topoly. Byla poražena asi polovina vzrostlých topolů.
A navíc rád. Užívám si přírody a léčím se. Léčím se v lese. Aplikuji na sobě lesní medicínu. Je zadarmo. Dokud je les a dokud příroda je.
Jak realizovat spojení se zemí? Po zemi chodíme, tak se s ní v podstatě spojujeme. Někteří chodí do přírody, někteří dokonce bosí.