Slibujeme vám náraz do zdi do půl roku, krach státu (čili potopení Titaniku) do jednoho roku. Dále slibujeme další změny. Proměnu Mladé Boleslavi v Detroit, Prahy v Bronx, severních Čech v Romistán a Brna v multi-náboženské město pod vedením islámu.
… pak už vím koho. Jak se blíží volby, přemýšlím, zda se té hloupé hry vůbec účastním. Fakt se mi nechce odevzdávat hlas byrokraticky korporátnímu globalismu, který to má až na jednu výjimku všechno pokrytý.
Nanejvýš pravděpodobný, zejména ti, kteří jsou neustále pod světly reflektorů a jsou tak mediálně provaření. Ale kolik tváří poslanců vídáme v televizi při politických debatách, či rozhovorech? Možná dvacet, třicet z celkem 200? Těch neustále recyklovaných mediálních tváří nebývá mnoho.
Docela mě pobavilo, když jsem se dočetl o tom, že na akci SPOLU jeden děda řekl Fialovi něco ve smyslu, že ho bude volit, proto, aby to už šlo u nás konečně do kopru a mohlo se začít znovu od začátku.
Nevím, ani jsem po tom nepátral, jen vím, že v tom žiju a hlavně pracuju.
Člověk by řekl, že protestní strany začnou po vládních aférách sbírat voliče a vládním stranám naopak voliči ubydou.
… a jede se dál. Změní něco parlamentní volby v Česku? Odpověď nevíme. Bude totiž záležet na mnoha faktorech. Rozhodne nálada voličů před volbami. Ochota a motivace přijít k volbám. Co bude hrát větší roli? Znechucení politikou či strach ze změny? Bude motivem jít volit "osudovost", protože "teď nebo nikdy"?
Kdo touží po řádu a pořádku? Asi ten, kdo netouží po svobodě a rozmanitosti. Kdo touží po jistotách a bezpečí? Asi ten, kdo je ochotně vymění za svobodu a rozmanitost.
Když se člověk probudí z "hypnózy", už na něj "hypnotizér" nemůže, je šťastný, že pochopil hru, ale poměrně nešťastný z toho, že to ještě hodně lidí vůbec nepochopilo.
Po rozhovoru s bráchou jsem se zamyslel nad sebou a nad vnímáním okolí. Každý si to můžeme vysvětlovat jinak, každý jsme totiž jiný a za Covidu se naše cesty rozpojily. Respektujeme se a ctíme se, ale v lecčems se nechápeme.
Tak jsem se dočetl, že SPOLU mělo na akci v Praze, kromě příznivců i hlasité odpůrce. Zažívají si tak něco podobného jako na mítincích opozice, kde za odpůrce jsou právě jejich příznivci.
Co je špatného na tom žít život "po vidlácku"? Co tím míním? Je to takový venkovský život. Žádné honění, žádná velká kariéra, spíš klídek, vztah k půdě, k zahradničení, třeba i chov drobného zvířectva, včel. Zahradní náčiní a technika, fyzická práce na čerstvém vzduchu, nutnost spolupráce a sousedské sounáležitosti a vzájemnosti.