Vzpomínám si, že to byl film o Indiánech. V přeneseném smyslu slova jsou posledními mohykány ti, kteří jsou v daném prostředí skutečně posledními znalci, držiteli tradic či nějakých jiných názorů.
Jsem blbec. Naletěl jsem, ale zasloužím si to. Pracovně obsluhujeme (účetně) přes 60 odběrných míst elektřiny (elektroměry) na 10 domech. Skončila jim fixace. Teď se ozvali z ČEZu s nabídkou na nové fixace. Na rok.
Civilizace upadá. Tak jsem si řekl, že už mi to stačilo. Že já ke svému životu Prahu vůbec nepotřebuju. Navíc tam už dlouhou dobu nepracuji, jen tam občas jezdím služebně.
Většinou jsem si něco představoval a plánoval a většinou to dopadlo úplně jinak. S odstupem času jsem poznal, že to dopadlo obvykle lépe, než jsem čekal.
Sněhové vločky se sypou z oblohy a stane se, že nás někdy zasypou a množství sněhu nám působí zároveň radost i starost. Ideálem je, když sněží v zimě a když sníh nějakou dobu vydrží.
Protože mě baví ten styl psaní. Protože mám rád záhumenkové zemědělství, zahradničení, přírodu. Protože se snažím o aspoň částečnou soběstačnost a baví mě to rýpání v hlíně.
Jaký? V duchu jsem požádal vesmír, že se chci postupně zbavit určitých funkcí, které vykonávám a že si chci od léta zkrátit úvazek v práci. Jsem už z té práce unavený a demotivovaný, hlavně tím, že neumím (a hlavně ani nechci) být bytostným byrokratem. Na žádné funkci nelpím, ani na penězích, jen to chci nějak předat.
Jsou pocity důležité? Je pocit emoce? Je dobré se na to ptát a hledat odpovědi. Svou vlastní realitu si tvoříme svými myšlenkami, slovy a činy. Ty samozřejmě vnášíme do kolektivní reality a odtud se nám vrací i reakce ostatních účastníků "životní reality show" kolem nás.
Tímto zdejším čtenářům oznamuji, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. "potkávám" i s bývalými kolegy pisálky z Idnesu, jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.