Hned jste v dnešní společnosti sprostým podezřelým. Divným, protože jiným. Odmítám snad pokrok? Především ten technologický pokrok? Ani tak ne, jen odmítám být jeho otrokem a také se odmítám učit některé věci, které v osobním životě nepoužívám, nebo vím, že je používat nechci.
Mnozí důvěřiví lidé dostali v poslední době v životě lekci. Naletěli podvodníkům, přišli o peníze, o iluze, odkryli masky, začali dokonce pochybovat o systému.
Chci poděkovat virtuální realitě za to, že mi umožnila prohlédnout tu iluzi virtuální reality. Na mých stránkách a webech mám statistiky návštěvnosti, takže vím, že ke mně zabloudí většinou pár stovek návštěvníků denně.
Vyšívání je vášeň mé ženy, kterou obdivuji. Je to její tvorba, která nám zdobí stěny bytu a pár výšivek máme i na chatě. Na rodinném webu "tichaci" máme stránku věnovanou výšivkám.
Baví mě psaní. Píšu blogy, glosy. Je to pro mě terapeutické, vypíšu se z negativních pocitů, které ke mně přicházejí. Tímto způsobem si je zpracuji, aby mě už dál neobtěžovaly. Také si pokládám otázky a při psaní mě napadají odpovědi.
Proč se mi nedaří prodat své knihy na internetu? Jak o tom přemýšlím, předpokládám, že těch faktorů bude víc. Lidi obecně asi méně čtou, nejsem tak známý a některým se jistě nelíbí mé blogy a názory. Nebo známé weby a lidé, na něž odkazuji, protože je rád poslouchám či čtu.
Zamýšlím se nad současnou situací v místě, kde žiju a pracuju. U nás na radnici vládne ODS s ANO. V posledních letech je město neustále rozkopané. Pravda, po více jak 30 letech jsme se dočkali obchvatu, ale především se rekonstruují hlavní průtahy městem vč. kruhových objezdů.
Zabil jsem to dítě v sobě? Určitě ne. Jen jsem na něj zapomněl. Ale už nějakou dobu se na něj rozpomínám. A rozhodně to bylo daleko dřív než s příchodem prvního vnuka před dvěma lety.
Strávil jsem teď dva dny na pracovní poradě (školení) v Kutné Hoře s kolegy, kteří se zabývají podobnou pracovní činností jako já. Dobrá parta, jídlo, pití, okořeněno i návštěvou v dole ve městě středověké těžby stříbra.
… až najdou tě? Nelze se spoléhat na to, že někdo udělá něco za tebe. Nelze očekávat, že se věci pohnou bez tvého úsilí. Pokud něco stále odkládáš, pak neočekávej, že se něco stane.
Alespoň některých. Převážně těch na e-maily. To je samozřejmě nejjednodušší. Také mě potěšily závazné sliby lidí, na jejichž hotovou práci čekám, abych se mohl pohnout v práci.
To se říká. A já to zkouším. Upřímně nevím. Připadá mi, že odpovědi buď nepřicházejí, nebo jsou falešné (z ega?). Nebo to nechápu a asi dělám něco špatně.