Tak nám začal nový rok. Dokonce sluníčkem. Aspoň tady u nás a teď, když to píšu. Jaké mám představy v tomto roce? Dbát o své tělo a duši, jít se svou duší v souladu, pohybovat se, rozmanitě (a více zdravě) jíst. Být přítomen, tvořit s radostí.
Zaslouženě odpočívám. Je to fajn. Svátky v poklidu zvládnuty, už je po návštěvách a ještě mám chvilku volno. O posledním víkendu v roce, jsem z nížiny, kterou pokryla celodenní inverzní mlha, jež vytvořila to krásné ojínění stromů, ale jinak byla otravná, vyrazili do Podhůří za sluníčkem.
Tak si říkám, že tohle je poslední článek v tomto roce. Přitom bilační už mám za sebou a takové ty náhledové, co v novém roce, také.
Přemýšlím, jak podpořit svoji knihu a dostat ji především k těm, kteří ji ocení. Není to román, nemá nakladatele, tudíž není v knižní distribuci. Sám jsem si ji vydal, sám si ji prodávám a propaguju.
Jaký byl rok 2024 pro mě osobně a moji rodinu? Jako obvykle něco jsem zasel a něco sklidil. Letos na tom byly špatně jahody, rybíz, maliny a jablka. Povedla se červená řepa, cukety, dýně, pórek, slušná byla úroda rajčat, paprik a cibule. Nové stromky na chatě (jabloň, třešeň a ořech) přežily první zimu a nyní prožívají druhou. Uvidíme, jak to...
Jsem asi fakt divnej. Škarohlíd? To snad ne, snažím se upřímně radovat ze života, ale v předvánočním a vánočním čase mi to moc nejde. Čím to je?
To je současná situace s prodejem mé knihy. Čím to je? Tou atmosférou Adventu, kdy si vzájemně přejeme a obdarováváme se? Nebo tím, že neumím sebepropagaci, nemám takový dosah a nejedu facebook?
A co můžu a nemůžu? Ptám se sám sebe. A snažím se najít upřímnou odpověď. Otázky se zdají být jednoduché, ale odpovědi jsou nejednoznačné.
Kdysi jsem si psal do šuplíku a do Zpravodaje Benátecka. K padesátinám jsem si nadělil knížku "Spisky chemikovy" (2014). Pak jsem vstoupil na Blog Idnes, z něhož mě nakonec po devíti letech vypudila "autocenzura".
Po kolejích u chaty už jezdí krásné, nové, tiché vlaky. Po pěti měsících je hotovo, opravený železniční most vypadá nádherně, uvidíme, co bude dál. Kdy se dočká nového hávu blízké nádraží a zda (a kdy) bude zbudována nová zastávka v blízkosti centra obce? To se neví. Připadá mi, že Správa železnic staví, když jsou peníze.
Jsme každý jiný, máme jiné zájmy, jiný životní rytmus, jiný vkus. Co je příčinou? Když jsme si tak rozuměli, souzněli, byli jsme si blízcí. Jak to, že dneska je to jinak? Změnil jsem se po Covidu, jsem úplně jiný člověk, než jsem byl dřív, daleko nejvíc mi vyhovuje samota v přírodě, seznal jsem, že jsem opravdu introvert, takže nemám...
Změnil jsem svého heslo. Bavím se s lidmi, ať již pracovně či nepracovně a na společenskou otázku "jak se mám?" odpovídám s úsměvem "mám se dobře, ale zítra bych šel do důchodu".