Ne, nestávám se broukem, jak zpívá Xindl X ve své písničce. Ale změnil jsem se, to zas jo. Jsem na cestě k sobě, ke své duši. Jsem na cestě spirituality, radosti, tvorby, zvyšování vědomí.
Po psychicky náročném dni následuje odpočinek. Atmosféra každého setkání vlastníků bytových jednotek je jiná, jinak řečeno, každá schůze je pro mě jinak náročná.
Už jsem o Facebooku psát nechtěl, ale nějak mě to stále pudí. Facebook mi nemůže dát ban, protože ho banuju trvale já. Není to můj komunikační kanál a není to součást mého vesmíru.
Domov je důležitý. Ale co to vlastně znamená? Každý sám máme jeden domov, který je neustále s námi a o který se staráme či nestaráme. Tím domovem je naše vlastní tělo. Tento domov je se mnou stále, se mnou se přemísťuje a upozorní mě na to, když s ním zacházím nějak špatně. Projeví se to špatnou náladou, bolestí, nechutí, únavou apod. ...
Měl jsem dokonce v čínském týdenním horoskopu středu jako příznivý den. A opravdu se tak stalo. Astrologii a ezoteriku nezatracuji, ale beru je s nadhledem, můj život neurčují. Snad jen v tom, že se snažím už žít v souladu se svou duší, což znamená dát na signály duše a těla a pokusit se jim vyhovět.
Pravda je, že mě nebavil nikdy. Letos jsem po pěti letech na něj znovu vstoupil s určitou nadějí, která se nenaplnila, takže už uvažuji o výstupu.
Mám oči, tak se dívám a pozoruji. Mám opravdu co pozorovat, na co se dívat. Dívám se na vnoučata a mám z nich radost, dívám se v přírodě na květy, stromy, krajinu, ptáky, pozoruji našeho psa a naše domácí terarijní mazlíčky a mám z toho radost.
… leda tak na sebe. Že jsem byl líný, že jsem něco udělal, nebo naopak neudělal, že se mi něco nepovedlo. Že jsem nevyužil příležitost. Že mám k něčemu odpor.
... zdá se mi poněkud nešťastný, řečeno slovy klasika (Rozmarné léto, Vladislav Vančura). Vyrazili jsme pracovat na zahradu, ale záhy začalo pršet, z půli cesty jsme se vrátili. Na zahradu jsme nedošli, v dešti se pracovat moc nedá, zmoklí jsme se vrátili domů.
Možná dříve ano. Snažil jsem se být svědomitý, poctivý a učil jsem se novým věcem. Bavilo mě ve své funkci se snažit lidem pomoct a také poznávat lidi. Začínal jsem poměrně nadšený v roce 2018, odešel jsem na družstvo ze státní správy, kde jsem se začal cítit jako šikanující parazit na stranu těch šikanovaných.
Stal jsem se "disidentem" režimu reálného covidismu a od té doby se to se mnou táhne. Díky tomu jsem žil nějakou dobu v nepohodlí, neboť jsem nebyl ochoten vyměnit přemýšlení, kladení otázek a hledání odpovědí za pohodlí poslušnosti.
Končí mi dovolená. Čekají mě nyní čtyři týdny práce a pak si ještě dám týden dovolené. To už ale nejspíš bude míň teplo, ale hlavně se zkrátí den a bude méně světla. Čekají mě dvě pracovní domovní schůze, z čehož jednoho domu se zbavím a druhý budu dokončovat.