zdraví

rady a doporučení nejen pro zdraví, ale i radost duše

Co třeba dech, dýchání?

Doporučil bych dýchání podle Wima Hofa:

Většina lidí dýchá mělce, povrchně. Automaticky, nevědomě. Přesto to k životu v podstatě stačí. Můžeme ale dýchat vědomě, hluboce, do břicha a využít některou z nabízených metod. Osobně jsem nejdřív zkoušel střídavé dýchání s cyklem jedné minuty, což odpozoroval dědek bylinkář (Břetislav Nový) od ještěrky. Tak nebylo to špatné, ale nikam mě to neposunulo.

Až pak jsem narazil na dýchací metodu Wima Hofa a rozhodl si ji vyzkoušet. A u toho jsem vydržel. Provádím to v klidu vleže a trvá to tak čtvrthodinku a vlastně mě to přivede do takového meditačního klidu, příjemného mravenčení v prstech a tepla, že pak už jen poděkuji nahoru (Bohu) za dary a radosti života, za poznání, zkušenosti i lekce a poprosím o ochranu svou a svých bližních.

Ta základní Wimova metoda je dýchat 30-40 hlubokých nádechů nosem a výdechů ústy, pak při výdechu zatajit dech na 1 minutu (počítám do 60 až 70), pak se jednou nadechnout a vydechnout, následně nádech a při tom nádechu zadržet dech na 15 sekund a pak vydechnout. Toto je jedno kolo a mělo by se zopakovat celkem 3x. Dýchám takhle (skoro) každý večer, většinou po 15minutovém cvičení.

Co třeba otužování?

Prospívá podobně jako dýchání ke zvýšení imunity. Začít by se mělo opatrně, nejlépe sprchovat se studenou vodou, prodlužovat koupací sezonu (řeky, rybníky) a postupně se nořit do chladnějších vod. Chce se to před tím trochu rozcvičit, rozdýchat a lepší chodit v partě. I zde se dá využít metod a rad ledového muže Wima Hofa.

Co třeba pohyb, cvičení, sport?

Tak určitě, jak říkají sportovci. Zde je široká škála možností, ideální je to spojit s pobytem v přírodě: turistika, chůze, procházky se psem, projížďky na kole, běhání, plavání v rybnících a řekách. Každý si vybere to, co s ním nejvíc ladí.

Co meditace?

Nemusíme být jen u klasických meditací s odříkáváním manter a v sedu lotosového květu. Můžeme meditovat v leže, buď se soustředit na myšlenky, nebo naopak zkusit prázdnou hlavu - na nic nemyslet. Třeba si lehnout do trávy, opřít se o strom, rukama mnout hlínu, sedět a jen tak pozorovat květiny, šumění větví ve větru, nebo i ptáky, ... prostě být v klidu a cítit harmonii.

Co pobyt v přírodě?

Pro imunitu úplně nejlepší, dvě hodinky v lese lepší než tuba prášků. Příroda uklidňuje, hladí na duši. Potkáte se tam se životem, s rostlinami, stromy, různými zvířaty. S krásou i užitkem. Voda, slunce, vzduch, to k našemu životu i pro naše zdraví potřebujeme.

Co třeba kultura?

Návštěva divadla, kina, koncertu, čtení knih, vlastní zpívání a hraní na hudební nástroj, výtvarné a jiné tvořivé činnosti, to vše posiluje duši, přináší radost a tím přispívá ke zdraví a harmonii.

Smích, humor - to pravé pro zdraví, naprosto jednoduché, nejlepší je bezprostřední smích. Nejlépe je se smát s přáteli, s blízkými lidmi.

Láska, doteky, objímání - přináší radost duši a tělu, čili pomáhají upevňovat zdraví. Chce to mít milované a milující blízké.

Zvládáme-li svůj život, žijeme ho s vlastní zodpovědností, dává nám smysl, jsme-li přirození, jsme také zdraví

Co bylinky a obecně pěstování ovoce a zeleniny, chov domácích zvířat?

O bylinkách jsou knihy, weby, rady. Zde bych se obrátil na odborníky. Něco z bylinek pěstujeme, také ovoce a zeleninu. Nejvíc používáme sušené bylinky na čaje, nějaké mastičky, likéry, sirupy pro vlastní potřebu.

články, nejstarší úplně dole

Jaký je zdravý přístup k penězům?

Asi taková zlatá střední cesta. Rozhodně je lepší mít jich dostatek než nedostatek. Neuctívat je jako modlu (zlaté tele) a ani jimi nepohrdat. Vždyť jako platidlo to vždy byla energie směny. Ne vždy jde vyměnit něco za něco, tak se staly peníze prostředníkem ke směně. K ocenění práce, výrobku, díla, tvorby, služby, protože do všeho dává člověk energii, ta se neztrácí, zachovává a nějakým způsobem se vrací.

Taková nejobvyklejší cesta návratu energie (vydané na dílo) jsou právě peníze za to dílo. Ale někdy děláme něco ne pro peníze, ne pro povinnost, ale pro potěšení, pro radost a tady spíše oceníme úsměv, objetí, stisk ruky, pohledy do očí nebo jen popovídání si, či dokonce jen bytí spolu.

S penězi je třeba umět zacházet, dobré je nerozfofrovat je za blbosti. Také není dobré je škudlit, když je máte. Ten, kdo má moc peněz, si může víc dovolit. Může si hrát na "někoho důležitého" obvykle ve skupině jemu podobných, či jemu závidějících.

Často, kdo má dost peněz, paradoxně nikdy nemá dost, chce stále víc a o peníze se bojí. Připadá mi, že na penězích takoví lidé lpí a je jich naprostá většina. Ale možná je tento pohled zkreslený, že už se najde také dost lidí, kteří na nich nelpí a nehrají pro ně tak důležitou roli.

Protože štěstí a zdraví si za prachy nekoupíš. resp. koupíš si kvalitnější zdravotní péči, dražší léky, zdravotní pomůcky, ale být zdravý a šťastný primárně o penězích není.

Trochu mi to připadá, že na vrcholu hierarchie je to samej malej (nebo velkej?) Harpagon. Co budou dělat až budou mít prachy v prachu? A vědí, že do hrobu si ty prachy nevezmou?

Samozřejmě, že je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný. Na druhé straně chudoba cti netratí a bohatství není jen o penězích a majetku. Tak mějme k těm penězům vztah zdravý, takový, který nás neničí.

Strach o peníze nás může sžírat, ztráta peněz může být i prospěšnou životní lekcí. Když se člověk dostane na pověstné dno, pak se od něj odrazí a stoupá vzhůru.

Stačí si připomenou slova písničky ze Tří veteránů ("Není nutno"): "nemít prachy, nevadí, nemít srdce, vadí .....

Zdravotní klaun

Občas přispěju organizaci Zdravotní klaun. Vyvolávat úsměv na tváři dětem, které tráví svůj život po špitálech s vážnými diagnózami, je bezpochyby záslužná práce. 

Jen by mě víc bavilo, kdyby jejich práce nebylo třeba, aby děti nebyly nemocné, aby si v rodině zažívaly lásku a radost, aby jejich ošklivé diagnózy spojené s pobytem v nemocnici výrazně ubyly či dokonce přestaly vůbec být.

Děti mají být zdravé a šťastné. A to převážně furt. Ne jen občas, když jim úsměv na jejich smutné tváři vyloudí zdravotní klaun. Rozesmívat osudem zkoušené děti je práce těžká a smutná. Proto občas přispěji, ale raději bych nepříspíval z důvodu, že děti budou zdravé.

Vybudujeme někdy lidštější společenský systém, kde budou naše děti zdravé a šťastné a budou mít milující rodiče? Bez podmínky těžké nemoci?

Nevím. Pokusme se o to. Do té doby aspoň občas přispějme Zdravotním klaunům, protože bez nich by byl smutek ještě smutnější.