O vlku a psu
Zamýšlím se nad vlky. Čím to je, že k vlkům máme převážně negativní vztah? Za to jejich příbuzní psi, v podstatě vlci ochočení a domestikovaní jsou našimi miláčky.
Zamýšlím se nad vlky. Čím to je, že k vlkům máme převážně negativní vztah? Za to jejich příbuzní psi, v podstatě vlci ochočení a domestikovaní jsou našimi miláčky.
Po mrazech jsme se vypravili na chatu. Jednak to zkontrolovat, co a jak funguje, co je případně za průšvihy a také stáhnout fotky z fotopasti. Hlavně jsme si byli i zalyžovat.
Sýkorky, především tedy koňadry, jsou nádherně vybarvené a jsou asi dostatečně zvídavé a často se vyskytnou blízko čočky fotopasti. Lojové koule byly poměrně daleko, ale záběry se povedly. Byl tam mráz, sníh, i déšť.
Má smysl to ještě komentovat? Chováme se ke stromům, jako by byly naším majetkem. Ošetřujeme je asi jako sebe v našem zdravotnictví (ač se mohutně léčíme, býváme nemocní více a častěji), řešíme důsledky a ne příčiny.
Člověk zcivilizovaný a znormalizovaný je od přírody oddělen. Také je oddělen od zdravého rozumu a citu pro věc. Předpisy, pravidla a požadavky dotace jsou víc než obyčejná lidskost a selský rozum, jimž disponovali naši předci s přírodou více (a naprosto přirozeně) spjatí.
V listopadu už je čas, kdy se příroda pomalu chystá k zimnímu odpočinku. Tak na chatě už byly stromy bez listí, jezírko naopak spadané listí přijalo a možná díky tomu i změnilo barvu, jako by více zčernalo. Ale ta voda byla naprosto čistá. Brzy asi zamrzne a možná bude i v zimě zasněžené.
Fotopast toho tentokrát moc nenabídla. A byly tam jen fotky z konce října. Tak nevím, zeslábly baterky, nebyl žádný pohyb, žádný vítr?
Někdy se stane, že přijedeme na chatu a čeká nás tam nějaké překvapení. Nejsou jen příjemná a očekávaná překvapení, ale i ta nepříjemná. Asi aby se to nějak vykompenzovalo. Bylo tam předtím dost zima a také silný vítr.
Nic víc. Pak ještě nějaké šmouhy v noci. To mi ukázala fotopast. Víc zvířátek se tam před ní nepromenádovalo. Čekal jsem, že ty srnky se tam zachytí ve větším počtu. Tak jen aspoň ta jedna dvakrát za sebou. A taky kočka ze sousedství, která k nám chodí poměrně často. Doplnil jsem to pohledem na trávu, loučku, kde zrovna žádné zvířátko...
Přečetl jsem knížku pana Lahody o komunikaci se stromy, abych měl představu o čem to asi je. Možná, že absolvuji i nějaký ten začátečnický kurs, možná si i něco vyzkouším sám. Chci se omluvit jasanu, který potřebuje z našeho lidského pohledu odstranit suché větve, aby jeho uschlé větve nespadly na cestu zrovna ve chvíli, kdy tam někdo půjde, pojede...