… a jede se dál. Změní něco parlamentní volby v Česku? Odpověď nevíme. Bude totiž záležet na mnoha faktorech. Rozhodne nálada voličů před volbami. Ochota a motivace přijít k volbám. Co bude hrát větší roli? Znechucení politikou či strach ze změny? Bude motivem jít volit "osudovost", protože "teď nebo nikdy"?
Kdo touží po řádu a pořádku? Asi ten, kdo netouží po svobodě a rozmanitosti. Kdo touží po jistotách a bezpečí? Asi ten, kdo je ochotně vymění za svobodu a rozmanitost.
Když se člověk probudí z "hypnózy", už na něj "hypnotizér" nemůže, je šťastný, že pochopil hru, ale poměrně nešťastný z toho, že to ještě hodně lidí vůbec nepochopilo.
Po rozhovoru s bráchou jsem se zamyslel nad sebou a nad vnímáním okolí. Každý si to můžeme vysvětlovat jinak, každý jsme totiž jiný a za Covidu se naše cesty rozpojily. Respektujeme se a ctíme se, ale v lecčems se nechápeme.
Tak jsem se dočetl, že SPOLU mělo na akci v Praze, kromě příznivců i hlasité odpůrce. Zažívají si tak něco podobného jako na mítincích opozice, kde za odpůrce jsou právě jejich příznivci.
Co je špatného na tom žít život "po vidlácku"? Co tím míním? Je to takový venkovský život. Žádné honění, žádná velká kariéra, spíš klídek, vztah k půdě, k zahradničení, třeba i chov drobného zvířectva, včel. Zahradní náčiní a technika, fyzická práce na čerstvém vzduchu, nutnost spolupráce a sousedské sounáležitosti a vzájemnosti.
Tváře z médií, z televize, z internetu. Jsou známé třeba ze seriálů, ze zpravodajství, z videí na internetu. Ale je to dost subjektivní, záleží na tom, co člověk sleduje.
Pokud slýcháte politiky slibovat něco před volbami, vždy mají plná ústa zdravotnictví, školství a právního státu. A jaké máme zkušenosti? Školství připomíná vymývání mozků, kdy se do těch nejmenších hustí to "jediné správné", zdá se, že i odlišný pohled na dějiny, které píší vítězové, a proto se často přepisují.
Pro svůj blog jsem si tak trochu vypůjčil část názvu amerického filmu. Akorát ten vojín se jmenoval Ryan a o premiéru Fialovi nevím, zda absolvoval prezenční vojenskou službu a jaké hodnosti dosáhl.
Být sám jak kůl v plotě, jak kdysi trefně poznamenal bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, není řečeno dnešními slovy "cool". Ono se to nezdá, těch kůlů je najmě v Praze ještě hóódně moc, když dokázaly zaplnit Staromák.
Když přestávám mít z něčeho radost, nebo když jsem v nějaké činnosti pozbyl smyslu, přichází přechodná prázdnota a spolu s ní hledání radosti. Tedy nějaké činnosti, o níž vím, že mi radost přináší a činnosti, která mi dává smysl.
Slováci se od Václava Havla dávno osvobodili, my ho máme zažraného pod kůží a stále vede (?) ten pohled zbožštění. Aspoň v mainstreamu. Jako by Václav Havel nebyl člověk, ale přinejmenším nějaký "polobůh" a toho vůbec kritizovat či hanět zakázáno.