Už je to dávno. Viděl jsem v televizi nějaký dokument o bratrech Nedvědech, moc si toho nepamatuju, ale ten závěr byl opravdu impozantní. Honza Nedvěd tam vzpomněl, že v nějaké zemi pustili v televizi záběry na oheň (nebo to byl dokonce nějaký samostatný program?), že by to bylo dobré zkusit i tady.
Žiju v kraji, zvaném Středočeský, je to ten prstenec kolem Prahy bez svého krajského města, neb svůj krajský úřad má v Praze, která je ale jiným krajem.
Tak jsem si o víkendu, v pátek a v sobotu odpoledne posiloval s rýčem a kolečkem. Bylo potřeba připravit záhony k tomu, aby se mohlo zasít a později sázet. Bylo vlídné počasí.
Jaro vlévá energii do žil. Proto pobyt venku na čerstvém vzduchu a sluníčku člověka povzbudí. Už jen procházka, rozkvétající květiny, zpívající ptáci, práce na zahrádce.
Sdílej, než to smažou! Sjížděj socky a dávej každé kravince smajlíka nebo nějaký obrázek. OMG! Proč? Protože dopamin? Protože závislost? Protože příkaz doby? Protože cool?
Rozhodl jsem se uzavřít další kapitolu "své duchovní cesty". Cesty, která mě přivedla k poznávání různých duchovních směrů a lidí, z velké části i velmi zajímavých lidí, s nimiž jsem se rád setkal osobně, nebo je i rád poznal a velké většiny z nich si lidsky opravdu moc vážím.
Otázka přesně zní, co má (nebo může mít) smysl pro mě. Nad tím se zamýšlím. A naprosto přesně vím, co pro mě smysl nemá.
Poslední únorový týden byl v práci náročný, ale o to víc mě to těšilo. V jedné záležitosti se hnuly ledy, takže už to nevypadá na průšvih, ale na úspěch. Nicméně jsme teprve na začátku cesty. Další záležitosti se vysvětlily a vypadá to, že se vše stihne, jak má. Na konci prvního březnového týdne bude jasno. Vypadá to dobře, navíc už...
Není na čase to mé psaní zredukovat? Psát méně, podle hesla "méně znamená více"? Nejsou už čtenáři mými texty zahlceni? Nejde už ta kvantita na úkor kvality?
Nechci být tím, kým opravdu nejsem. Ale kým opravdu jsem? Jaký je můj potenciál? Co mám dělat? Proč neumím odejít a proč jsem slíbil, že budu pokračovat v práci, kterou dělám?
Před Covidem jsme s manželkou rádi chodili na plesy. Zatančili jsme si, já se vždy trochu napil (či někdy i opil), tenkrát mi alkohol ještě zvyšoval náladu a pokud jsem to nemíchal, tak jsem vínko vydržel i ve větším množství.
Facebooku říkám Fejkbúk a dávám mu dlouhodobý ban. Letos jsem tam ani jednou nevlezl. Sice od fejkbuku ještě osvobozen nejsem, ale reálně už jsem se sám osvobodil.