výlevy

Někdy mi připadá, že mé blogy jsou jen takové marné výkřiky do tmy. Lidé to, co píšu, asi nechtějí moc slyšet. Ani to moc nečtou.

Tři týdny nového roku a událostí, které se mě týkají, už bylo víc než dost. Jak příjemných, tak i nepříjemných. Ale na každé té nepříjemné události, která zprvu člověka zaskočí, se najde něco příjemného. Je to ta úleva po překonání překážek a vyřešení věci.

Nehledám viníka v nich, to já se změnil a to tak, že oni tu mou změnu nepřijali. Nedokážou si ji vysvětlit. Je to celkem jedno u lidí, kteří jsou jen povrchně známí, ale o to víc to bolí u lidí nejbližších.

Patřil jsem k těm, kteří sledovali zprávy, aby tzv. byli v obraze. Zprávy mě ovšem začaly stresovat a nedělat mi dobře. Vyrůstal jsem v době normalizace, kdy bylo zpráv, zejména těch pravdivých, pramálo a člověk se po informacích musel pídit, a ještě si dávat pozor.

Sice to nechápu, ale je to tak. Ve své funkci "profesionálního souseda" se už nedivím ničemu. Sousedé mě pochválí za nové dveře na čipy a rychle vyřešenou porouchanou společnou anténu.

Rok 2025 byl plný životních příběhů, některé byly ukončeny smrtí, jiné se zrodily a začínají se psát. To je však každý rok, ve společenské hře se často odehrávají volby, které občas mění přední herce a někdy i směr.

Letos je něco nového v našem státě i městě. Po letech jsou místa, kde jsou zakázané ohňostroje, dokonce ten náš tradiční novoroční ohňostroj pořádaný městem tentokrát nebude.

Když o tom tak přemýšlím, je pocit úlevy jedním z nejvíce pozitivních pocitů. Je poměrně častý a souvisí s lidským vyměšováním. To však je úleva přirozená, fyzická, byť se projeví samozřejmě i psychicky. Člověku se uleví, když se uzdraví z nemoci, i z obyčejné rýmy či chřipky. Jaká úleva, když už nesmrkáte a nekašlete.

Upřímně nevím. Když budu cítit potřebu, tak psát budu. Hodně to u mě souvisí s vypsáním se z nepříjemných pocitů. Ale pokud budou pocity převážně příjemné? I tyto pocity zveřejňuji a sdílím, třeba články o přírodě.

Pro moji rodinu určitě. Letos nám přibyly dvě vnoučata, takže dohromady už máme tři. S tím dvouletým klukem je to opravdu zábava a samozřejmě náročné, a přitom poučné hlídání. Radost z rodičů, jak se svým dětem věnují a jak je to na nich vidět.

Je na čase bilancovat rok. Začnu tím, co mi moc nevyšlo, nebo spíše jsem to odložil na později. Kdysi mě bavilo přednášet, byl jsem na přednášky zván z titulu své práce a naučil jsem se s Power pointem. Mám nějaké své přednášky a prezentace, které bych zájemcům promítl. Jenže, kde ty zájemce najít?