Dostal jsem nějaké rozšiřující dotazy a už se mi na ně nechtělo odpovídat. Protože se mě ptal člověk, který se na schůzi točil v kruhu a mlel pořád to samé "jak je možné, že se něco takového stalo, to nefungovaly kontrolní mechanismy, byly porušeny Stanovy?" a já odpovídal v duchu: "souhlasím, nemělo se to stát, ale stalo se. Udělali jsme...
Abych to uvedl na pravou míru, jsem spokojený řidič tak do dvě stě kilometrů. Jel jsem po Česku i delší trasy, a dokonce jsem si troufl až na východní Slovensko. A to je asi nejvíc, co jsem jel a stejně jsem se s manželkou část cesty vystřídal.
Něco ze své současné pracovní praxe, co mě docela trápí, a nejen v práci. Rozběhl se nám trh s byty? Zdálo by se, že ano. Za celých šest let jsem nezaznamenal tolik změn vlastníků bytů jako poslední dobou.
Město, kde žiju má nádherné panorama díky skalnímu ostrohu nad řekou Jizerou. Bydlím v paneláku, který je postaven samostatně ve vilové čtvrti. Bydlím ve velkém bytě ve třetím patře. To zajišťuje skvělý výhled.
… a ani na jiných (a)sociálních sítích. Jako bych neexistoval, najednou se s nikým moc virtuálně nebavím, maily už kamarádi moc nepoužívají a ani moc mi nikdo nevolá. Nejen soukromě, ale i služebně. Nějak jsem se vyčlenil z kolektivu. Prostě mě to lajkování, sdílení a přeposílání videí nebaví.
Důvody být šťastný nacházím denně. Proč jsem tedy šťastný a díky čemu? Jsem šťastný ze setkání s milými a příjemnými lidmi, ať již v práci nebo ve volném čase. Jsem šťastný s chvilkami strávenými se svým vnukem a vlastně se svými bližními, k nimž cítím sounáležitost. Ikdyž to někdy skřípe, je tam láska a respekt, ale občas takové ty bariéry...
Kdysi mi to tak nepřipadalo, jak ten život letí. Proklouzl mi mezi prsty? Určitě ne, mnoho jsem si prožil a užil, mnohé jsem poznal, mnohé pochopil.
Proč? Protože už jsem to pustil? Už mám větší nadhled? Nebo je mi to lhostejné? Je to pro mě demotivující? Úmorné, únavné, vyhořel jsem? Přestalo mi to dávat smysl?
Položit si otázky a hledat na ně odpovědi. Kolikrát sis položil otázku, proč děláš práci, kterou děláš? Proč už tě to nebaví? Proč už se nedokážeš motivovat tak, jako dřív?
Budou ji brát jako zrod nového světa? Bude se jim na tom světě líbit? Jak jiný to bude svět? Nebo budou světy dva? Jeden bude představovat peklo na Zemi a druhý ráj na Zemi?
O budoucnosti přemýšlím, mám nějaké záměry, které se snažím uskutečnit a zároveň sladit se svou duší. A ona mi v tom pomáhá. Dnes už nemám problém neřešit a nevyšilovat, dát věcem volný průběh a čas.
Naturopatku Helenu Neumannovou jsem znal především z pořadu Martiny Kociánové "Kupředu do minulosti", která s ní dělala rozhovor. Zaujalo mě to. Proč?