Naplánoval jsem si výlet do Prahy. Využil jsem k tomu volný pátek. Původně jsem se měl dopoledne v kavárně poblíž Kampy sejít s člověkem, s nímž jsem se chtěl seznámit a vymyslet něco, co by mi mohlo pomoci v propagaci knihy. Vymyslel jsem, že kdybych získal větší objednávku, slevil bych a pak více podpořil jeho projekt.
Z čeho tak usuzuji? Ještě je zimní měsíc, únor. Je zima a sníh se ještě drží. Na polích a v lese. Ještě jsem neviděl první sněženku a ještě plánuju o víkendu lyžovačku. Ne, nezbláznil jsem se. Chodím na procházky se psem a viděl jsem na poli volavku bílou. Popelavé vídám častěji.
Je to vždy, když volá někdo a ptá se, zda může mluvit s někým, kdo má ve firmě na starosti třeba služební telefony, společenskou odpovědnost a něco podobného. Je to pro mě stejně absurdní, jako by se ptaly, kdo v naší firmě zodpovídá za výměnu toaletního papíru na záchodě (že by manažerka podlahových ploch?).
Kam mě směřuje, když mi nikdo moc nepíše a neodpovídá na emaily, když mi ani nikdo moc nevolá. Ano, přál jsem si to, chtěl jsem mít klid. Tak ho mám.
Jsem pro facebook asi debil, nějak mě k sobě nechce pustit. Po pěti letech naprosté ignorance jsem se rozhoupal k němu vstoupit a uzavřít s ním kompromis. Já ho budu tolerovat a on mi umožní na té své provařené síti propagovat svoji tvorbu.
Jsem nejspíš typ poustevníka, který k životu moc lidí nepotřebuje a samota a život v užším kruhu rodiny mu vyhovuje. Tak jako tak se lidem nevyhnu a v práci si jich užiju dost.
Lidi ti nevolají a ani moc nepíší, na jednu stranu jsi rád, na druhou stranu je ti trochu smutno. A nehodí se to, když chceš něco pořádat, rozešleš hromadu e-mailů a nemáš skoro žádné odpovědi až na pár omluvných e-mailů. Co ti to jen naznačuje?
Tak mi skončil hektický leden o jedné společné schůzi představenstva a družstevníků a pěti výživných schůzích vlastníků, a to vše během třech týdnů. Na těch pěti domech nám skončil mandát předsedy Společenství vlastníků a bylo třeba zvolit naše nástupce.
Plán byl jasný. Dojet v sobotu na chatu, zatopit, nechat psa v chatě, vzít lyže a vyrazit do Vrchlabí na sjezdovku. Bylo krásně a těšili jsme se, že si lyže užijeme. Vyrazili jsme z domova ráno, dojeli na chatu, tam udělali, co bylo třeba a vyrazili do Vrchlabí.
V práci právě realizujeme volební schůze a dva domy už si zvolily jiné zástupce místo nás. Ještě máme tři domy a příští týden by mělo být vše hotovo, pokud se to někde nezadrhne. Věnoval jsem tomu spoustu přípravné práce, která se nyní završuje. Řekl bych, že teď sklízím plody své práce.
Benátky nad Jizerou jsou takové dvojměstí, dole mezi dálnicí a řekou (na levém břehu) je městská část Benátky nad Jizerou II (historicky Staré Benátky), která je nížinného charakteru a nahoře, je pravobřežní část na skalním ostrohu zvaná (historicky) Nové Benátky, dnešní městská část Benátky nad Jizerou I.
Můžeš utéct před ledasčím, ale nemůžeš utéct sám před sebou. Většinou tě doženou tvé myšlenky, tvá slova, ale hlavně tvé činy.