Ach ty ženský, povzdechne si při mazání kontaktů na služebním telefonu. Maže kontakty na lidi, s nimiž už nemá pracovně nic společného. U jednoho jména se zarazí a vzpomene si na zajímavou klientku, která se pod tímto jménem skrývá.
Šel spát. Byl unavený a usnul záhy. Najednou uvidí postavu, ženskou postavu. Blíží se k jeho posteli. Je tma. Kdo to je? Mohla by to být Janka z práce. "Jsi to ty, Jani?" "Pšt". Postava drží prst před ústy a takto mu přikazuje, aby mlčel.
Roman (55), vystudovaný psycholog, terapeut. Dáša, jeho klientka. Vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Je velmi citlivá, vyvádí ji z míry maličkosti, nad kterými člověk obyčejně mávne rukou. Ne tak Dáša.
A také o tom, jak se změnil svět dvou generací, tj. svět dědečků a babiček a jejich vnoučat. Příběh je fikce, ale tak nějak karikuje realitu. Možná jen domnělou.
Žila, byla jedna tradiční rodina, otec a matka, kterým se postupně narodily tři dcery.
Kamarádi. Bývalí spolužáci, oba čtyřicátníci, každý s manželkou, dvěma dětmi a hypotékou na krku. Jeden je technického zaměření, druhý zaměření humanitního.
O čem? Děti se ptají, jsou zvídavé a tento osmiletý chlapec je opravdu bystrý a ptá se. Rodiče na něj nemají na rozdíl od prarodičů čas, babička hlídá mladší vnučku a vnuk tráví čas s dědou.
Paní Žížalová je poměrně čerstvá vdova. Před necelými třemi měsíci ji opustil manžel. Pohřbila ho a smířila se s tím. Ani toho důchodu si chudák neužil. Dostal se do něho před půl rokem. Nebylo mu ani čtyřiašedesát.