Fotopast jsem tentokrát namířil na louku před chatou s dohledem na skalku a dřevník. Kdo jiný by měl být v očekávání nežli srny?
Jsou krásné, kvetou postupně po celou dobu vegetačního období. Jsou ovšem závislé i na lokálním mikroklimatu. Pozoruji to na chatě v Podhůří, ale i na zahrádce v nížině.
Na chatě to bylo hlavně o dřevu. Tedy pro mě. Podařilo se mi "zlikvidovat" dřevo ze zlomených větví dubu. Ty velké byly potřeba rozřezat a převést kolečkem k uskladnění a postupnému vyschnutí.
Přichází období sklizně. Na zahrádce už jsme sklidili jahody, rybíz, vyrostla nám první cuketa a sklidili jsme hrách, úspěšně rostou rajčata, papriky, cibule, červená řepa a mrkev.
Mám rád pobyt na chatě, hodně tam pracujeme, většinou sekáme trávu, části luk taky kosím. I sama příroda nám něco na práci připraví.
Po čtrnácti dnech jsem hořel zvědavostí, co nám ukázala fotopast. Nastražil jsem ji k rybníčku. Říkal jsem si, že by tam mohl být nějaký pták, možná kachna, možná nějaká srnka. Co tam nakonec bylo?
Ještě jednou tu vzpomenu na týden na Azorském ostrově prostřednictvím fotografií. Tentokrát to nebude o krajině, horách, moři a jezerech, ale o zvířátkách, stromech a květinách.
Po třech týdnech na chatě. Jak se dalo očekávat, tráva vyrostla a bylo potřeba ji posekat. O víkendu jsem bral benzín, do auta přes půl nádrže a do dvou pětilitrových kanystrů. Také jsem zaplatil za odpady a dlužnou pětistovku chlápkovi, co nám sundal zlámané větve z dubu, které prostě přes zimu nespadly.
V minulém článku jsem popsal, že jsem byl s bráchou na Azorských ostrovech. Vlastně na tom největším ostrově S. Miguel se sídelním městem Ponta Delgada, kde je též mezinárodní letiště. Připomenu si tamní pobyt několika fotografiemi. Fotil jsem především moře, hory, jezera, hlavně krajinu.
Existuje ještě přirozené sekání trávy? Tomu přirozenému se snad říkalo kosení. Ruční nástroje k sečení byly srp a kosa. Pak přišly sekačky a traktůrky. Sekačky benzínové, elektrické a také moderní aku sekačky. A pak robotické, to už s přirozeností nemá nic společného.