Přemýšlím, jak podpořit svoji knihu a dostat ji především k těm, kteří ji ocení. Není to román, nemá nakladatele, tudíž není v knižní distribuci. Sám jsem si ji vydal, sám si ji prodávám a propaguju.
Jaký byl rok 2024 pro mě osobně a moji rodinu? Jako obvykle něco jsem zasel a něco sklidil. Letos na tom byly špatně jahody, rybíz, maliny a jablka. Povedla se červená řepa, cukety, dýně, pórek, slušná byla úroda rajčat, paprik a cibule. Nové stromky na chatě (jabloň, třešeň a ořech) přežily první zimu a nyní prožívají druhou. Uvidíme, jak to...
Jsem asi fakt divnej. Škarohlíd? To snad ne, snažím se upřímně radovat ze života, ale v předvánočním a vánočním čase mi to moc nejde. Čím to je?
To je současná situace s prodejem mé knihy. Čím to je? Tou atmosférou Adventu, kdy si vzájemně přejeme a obdarováváme se? Nebo tím, že neumím sebepropagaci, nemám takový dosah a nejedu facebook?
A co můžu a nemůžu? Ptám se sám sebe. A snažím se najít upřímnou odpověď. Otázky se zdají být jednoduché, ale odpovědi jsou nejednoznačné.
Kdysi jsem si psal do šuplíku a do Zpravodaje Benátecka. K padesátinám jsem si nadělil knížku "Spisky chemikovy" (2014). Pak jsem vstoupil na Blog Idnes, z něhož mě nakonec po devíti letech vypudila "autocenzura".
Po kolejích u chaty už jezdí krásné, nové, tiché vlaky. Po pěti měsících je hotovo, opravený železniční most vypadá nádherně, uvidíme, co bude dál. Kdy se dočká nového hávu blízké nádraží a zda (a kdy) bude zbudována nová zastávka v blízkosti centra obce? To se neví. Připadá mi, že Správa železnic staví, když jsou peníze.
Jsme každý jiný, máme jiné zájmy, jiný životní rytmus, jiný vkus. Co je příčinou? Když jsme si tak rozuměli, souzněli, byli jsme si blízcí. Jak to, že dneska je to jinak? Změnil jsem se po Covidu, jsem úplně jiný člověk, než jsem byl dřív, daleko nejvíc mi vyhovuje samota v přírodě, seznal jsem, že jsem opravdu introvert, takže nemám...
Změnil jsem svého heslo. Bavím se s lidmi, ať již pracovně či nepracovně a na společenskou otázku "jak se mám?" odpovídám s úsměvem "mám se dobře, ale zítra bych šel do důchodu".
Ale jak se jich zbavit? Poslat je do háje? Ignorovat je? Trpělivě jim vysvětlovat, že jejich nárok je sice hezký, je i někde zakotven v nějaké smlouvě či předpisu, ale často není realizovatelný. Nebo je, ale ne hned.
Dostali jsme od syna poukaz do divadla MANA ve Vršovicích. Měli jsme si vybrat představení, objednat si lístky a na představení se dostavit. Vybrali jsme si představení, které se mělo odehrávat v květnu. Ten den volali z divadla, že představení ruší z důvodu onemocnění herců.
Dělal jsem a dělám chyby, což je naprosto normální a nebojím se to přiznat. Na rozdíl od jiných, kteří se snaží vždy své chyby hodit na druhé, nebo se vymlouvají.