Ať dělají plakátovou kampaň, ať řídí ekonomiku k destrukci a stát k bankrotu, ať blekotají, straší, tlačí na pilu. Ať vymýšlí, jak se udržet nahoře na věčné časy a ať se vymlouvají, jak umí. Ať pomlouvají dezoláty a platí si fact-checkery, influencery a KRITy v domnění, že všechno tohle jim pomůže se udržet.
Sám do ní padá. Dozvěděl jsem se, že byl přijat zákon na ochranu "udavačů" (oznamovatelů), jistě s bohulibým úmyslem k ochraně naší hodnotné liberální demokracie. Bonzáci jsou třeba, protože nám tady nějak bují ty dezinformační weby, na Václaváku se nám roztahují dezoláti.
Doufám. Mám tuto naději a víru. Láska a energie nikam nezmizela. Jen více chybí na tom vrcholu, v politice, v médiích.
Tak jsem si chvilku zdvořile zakydal s Vidlákem v hloučku jeho čtenářů pod pódiem na Václaváku při demonstraci proti vládě. Koupil jsem si knihu, prohlédl dezolátské tričko, mj. v něm tam postávaly jeho děti, které tam pracovaly.
Tak byl pan premiér v médiích vidět, nejen v televizích, ale i v novinách. Poskytoval rozhovory, jeden vyšel na Aktuálně.cz a druhý v MF Dnes. Možná ještě jinde, ale o to nejde, další média to přebírají a vykukuje to na nás všude.
Prohlásil premiér. Akorát ty příklady nějak kulhají. Máme být sebevědomí asi tak jako náš premiér v době, kdy byl předsedou Evropské rady a belgický europoslanec mu v Europarlamentu "myl hlavu" a on ani nepípl, jen si psal nějaké poznámky?
Markéta Šichtařová řekla, že kdo důvěřuje státu, má v hlavě piliny. Co je stát? Stát jsme my? Ne, my jsme společnost. My (jednotliví lidé) tvoříme lidskou společnost.
Obsadili všechno, vybudovali podpůrné struktury. Dál nahoru už stoupat nelze, už existuje pouze cesta dolů. Zbývá jen udržet se na tom vrcholu co nejdéle. Ale za jakou cenu?
Žijeme ve zvláštní době. Současná politika odrazuje moudré, odvážné a rozhodné osobnosti. Ti se do ní nehrnou a vědí proč.
Tak nám v minulých volbách propadl milion hlasů. Ty hlasy tzv. leží na ulici. Zdálo by se, že je stačí jen posbírat. Což je ale úkol nesnadný.
Bývala doba, kdy jsem politiku žral, sledoval a hltal vše, co mi bylo předkládáno v médiích. To ovšem byla doba poměrně idylická (několik let dozadu).
Už jsem ztratil přehled, hlavně jsem byl daleko nejen od "pražského" dění, dění v televizi i na internetu. Nešlo ovšem nezaznamenat, že tu proběhla návštěva kyjevského komandýra, kterého sem pozvali jeho zdejší největší fandové.