Přijde chaos? Myslím si, že nepřijde, že už dávno přišel, jen zpočátku nenápadně. Nebyl ještě tak viditelný, všimli si ho jen někteří. Ti, kteří upozorňovali, že jestli s tím něco neuděláme, bude se chaos prohlubovat.
My lidé jsme divní tvorové. Mohli bychom se spokojit s přírodou, sladit se svým tělem, duší a myslí, přijmout odpovědnost za svůj život a rozvíjet to božské v nás.
Takový svět je vlastně šedivý, unylý a nenabízí ani odstíny šedi, natož jiné barvy. Svět, kde je povinné jenom poslouchat a souhlasit. Ale to už nestačí, protože je třeba tleskat a mávat. Kdo netleská a nemává, je sprostý podezřelý. Podezřelý je ale i ten, kdo se směje, nebo mlčí.
Jsem z té olympiády trochu na rozpacích, zejména tedy z hokeje. Resp. z výsledků našich hráčů, jinak tedy smekám před Slováky, kteří nečekaně pokořili systém hry, který měl zvýhodňovat ty nejsilnější. Zatímco oni nastoupí přímo do čvrtfinále, my budeme hrát kvalifikaci a každý prohraný zápas nás posílá ke dnu (jestli tomu dobře rozumím).
Po zkušenosti s prvními dvěma západy našich hokejistů na Olympiádě jsem dospěl k tomu, že bych se na zápasy snad radši neměl dívat, protože, když se dívám, naši prohrají či prohrávají.
Jestli je v Česku nějaká zajímavá politická strana, je to ODS. V ODS se kdysi přetavilo Občanské Fórum. Klausova ODS měla tah na branku, byla vůdčí silou transformace ekonomiky, šlágrem byl převod majetku zvaný kupónová privatizace. Tváří budování kapitalismu v Česku byla "klausovská" ODS.
Podle vzoru ministra zahraničí Macinky, který se rozhodl ignorovat prezidenta, jsem se rozhodl jít ještě dál. Nejenže též ignoruji pana prezidenta, protože jsem se nedostavil na jeho pouliční oslavu, na níž se demonstruje jeho podpora, ale nepůjdu ani k prezidentským volbám.
Tak nám mají končit koncesionářské poplatky. Nějakou dobu to ještě potrvá. Česká televize není černo- bílá, to je hlavně její zpravodajství.
Ve středu 21. ledna jsem byl na besedě s Janem Hnízdilem a Janem Konfrštem. Byl jsem tam díky svému blogování a z něj vyplývajícím synchronicitám.
Poslední dobou mi připadá, že se tady u nás plácáme od čerta k ďáblu. Že jsme usnuli na vavřínech, plácali se po zádech, jak jsme dobří a lepší. Třeba než Poláci, Slováci, Maďaři. Nevím jak Slováci a Maďaři, ale takoví Poláci nám v lecčems utekli.
Kam se podívám, zdá se mi, že spousta věcí je zbytečně předražených. Nepočítám do toho ten tzv. luxus a počínání snobů, kteří se jen chtějí ukázat před ostatními.
V duchu si říkám, jak dlouho budeme slepí a hluší k proběhlé akci Covid-19? Proč zapomínáme? Proč u nás neprobíhá žádná sebereflexe, žádná odborná diskuse, je jen ticho po pěšině, hlavně mediální (zejména v mainstreamu). Proč si platíme tzv. veřejnoprávní média? Aby zamlčovala pravdu, a naopak propagovala nepravdu, polopravdu či přímo lhaní?