Jak prohlásil Benjamin Franklin "existují dvě jistoty: daně a smrt". Z toho asi plyne, že placení daní se zbavím jedině smrtí. Ale možná je tu i jiná možnost. Přestane existovat stát a (nebo) jeho schopnost daně vybírat.
Kdo je ten "první lid"? Jsou to lidé ze slonovinových věží, lidé z byrokratických aparátů globálních korporací a státních úřadů. Můžeme jim říkat postaru lidé "bílých límečků".
Ptám se sám sebe, proč jít na demonstraci a jaký k tomu najít motiv? Nemám moc rád davy a davovou psychózu, která je ovlivnitelná, ale došlo to tak daleko, že se ptám: zúčastním se demonstrace? A odpovídám: Ano.
Nebo už ne? Nebo je to příprava na úplně jiné uspořádání společnosti? Osobně bych raději viděl to druhé. To první je o egu a stejném (již několikrát) opakovaném pokusu a omylu. To druhé je o uvědomění si potřeb hledat odvážná řešení, najít příčiny a vyřešit je. Je to o vyvedení lidí z chaosu a bídy, do kterého nás přivádí tento...
Co bič, přímo řetěz, kterým jsme připoutáni ke svému státu, tedy k politikům a úředníkům, důležitým mocným. Jak se to mohlo stát?
Politika se nám centralizovala, globalizovala a odlidštila. Chybí komunikace, dialog. Zploštila se na poroučení, na řízení a kontrolu našich životů.
Tak jsem si pár citátů vybral a popřemýšlel o jejich nadčasovosti, čili aktuálnosti dnes.
Upřímně nevím. K míru se dá dospět buď vítězstvím jedné strany, což znamená kapitulaci poražené strany, nebo snahou o jednání o příměří, kdy jsou všichni již vyčerpáni, válka nikam nevede a obě strany dospějí k tomu, že nejlepší by bylo už z toho nějak vycouvat.